Rizikové těhotenství a rekonstrukce bytu

Tohle byly asi dva největší stresory. Rizikové těhotenství jsem měla kvůli předchozím potratům a rekonstrukce mi znemožnila pobyt doma v bytě. Po zdravotní stránce jsem se ale cítila dobře. Samozřejmě jsem se šetřila, ale táhlo mě to na zahradu. První zimní měsíce jsem ještě trávila doma, ale od března přítel započal rekonstrukci bytového jádra svépomocí a já se přesunula k mamce domů. No vynechám detaily jako spaní ve společné posteli s mojí mamkou :D. Zahrada se pro mě opět stala únikem od stresu, že se rekonstrukce protáhne (protáhla) a nestihne se do porodu (stihla s nedodělávky).

Tradičně jsem zahradnickou sezónu započala lednovou výměnou semínek na Instagramu, kterou pořádáme pod hashtagem #vymenimseminka23. V březnu jsem si pak vysela první papriky a poprvé jsem je měla pod umělým světlem.

Pěstování sadby zeleniny pod světlem

Dlouho jsem laškovala s myšlenkou, že by si mé sazeničky v zimě a brzkém jaře zasloužily více světla v podobě zářivky. Světlo jsem vybírala opravdu dlouho. Na internetu zas tolik informací o přisvěcování zeleniny není a nikdo z mého okolí nic takového neměl. Nakonec jsem rozhodla pro zářivky, které používá i Botanický ústav Akademie věd České republiky a zakoupila následující set:

• 2 x zářivky Narva LT-T8 Bio Vital 36W
• svítidlo ecolite
• digitální časový spínač ecolite

Táta mi vyrobil jednoduchý stojánek pro svítidlo, abych jej mohla snižovat a zvyšovat podle toho, jak sazenice porostou. Jednalo se o velice jednoduchý základní setup, který mi umožnil předpěstovat asi 20 paprik a brukvovitou zeleninu (ano, opět jsem se o ní pokusila).

Svícení fungovalo skvěle a sazenice rostly jedna báseň. Poprvé jsem i použila výsevní substrát bez rašeliny z Lidlu. Nakonec se ukázalo pár smutnic, které jsem pochytala žlutými lepovými destičkami. Naštěstí vše rostlo bez problému. Díky svícení jsem se tak krásně vyhla vytáhlým sazenicím.

Jaro s pupkem, Májou a zahradou

U mamky, ale hlavně v uzavřeném bytě, už mi začalo být těsno, a tak jsem si nechala napsat neschopenku na chalupu (čti zahradu). Přítel chodil z práce na střeše do práce na bytu, přesto si našel čas mě na zahradě navštěvovat alespoň nějaké večery. Byla jsem po většinu dne sama, těhotná, jen se psem a zahradou. Mamka, která mi byla velkou oporou se snažila na chalupu jezdit a pomáhat mi kdy jen jí to šichty dovolily.

Naštěstí záhony byly víceméně připravené již z podzimu. Začal vykukovat česnek, který jsem měla z nové sadby od souseda a já začala vysévat další zeleninu s tím, že se to nějak podá i s malým miminkem.

Od dubna jsem byla ve třetím trimestru, ale břicho mi dovolovalo nějaké to sázení. Přeci jen jsem záhony trochu přizpůsobila mému změněnému stavu. Na experimentálních záhonech bez rytí na zahradě v pronájmu ve vedlejší vesnici jsem s pomocí mamky zasadila jen brambory, jakože budou bez práce. V sezóně jsem je pak skutečně jen jednou zběžně okopala a jinak celá zahrada v pronájmu šla na vedlejší kolej. Více péče se dočkala až od přítele na podzim.

Na mamky zahradě, tedy tam kde mám zeleninové záhony, jsem také byla střízlivější a nerozjížděla příliš velkou divočinu v podobě polykultury. Volila jsem jednoduché monokulturní sekce určitých typů zelenin nebo smíšené kultury. Šlo mi hlavně o to, aby vše bylo jednoduché na péči a abych v řádcích mohla pracovat s plozkořezem, tedy abych se nemusela ohýbat.

Vysela / zasadila jsem ven hlavně červené řepy, kedlubny, mrkev, petržel, pár rajčat, cuketu, zelí, květák (na zkoušku), saláty, fazole a hrách. Do skleníku pak saláty, okurky a papriky. Jak se tomu dařilo?

Ach to počasí…

To by bylo, abych zde neměla kapitolku, kde si jako správná zahradkářka nebudu stěžovat na počasí. Rok 2023 byl jeden velký extrém v podobě sucha, horka a pak vlastně i dešťů. Na jaře, když jsem rozjela všechny výsevy a zasadila sazenice prakticky nepršelo, jakože vůbec. Marná snaha hypnotizovat meteo-radar a doufat, že se ty mraky nad ČR stočí k nám.

Nějakou vodu jsme měli nachytanou v nádržích a občas jsem záhony prolila, ale nakonec to sklouzlo k tomu, že jsem vodu dávkovala přímo pod sazenice, nejčastěji zelí a květáku, ze kterých ve finále stejně nic nebylo. Prostě to nevyrostlo. Doma pod světly sazenice vypadaly hezky, myslím, že jsem je i zodpovědně otužovala, ale z brukvovité zeleniny jsem sklidila jen krásné kedlubny giganty. Proč zrovna jim se dařilo nevím, ale podmínky měly téměř identické. Samozřejmě jsem měla zamulčováno, bez mulče bych nejspíš nesklidila vůbec nic.

Ať žije mulč

Všechno ostatní rostlo standartně dobře a nevyžadovalo pravidelnou zálivku. Ano i v extrémních tropech a suchu lze s minimem zálivky vypěstovat rajčata a dýně. Hned na jaře jsem na záhonech držela mulč a vysazovala do ní. Mulčovala jsem promíchaným koňským hnojem, posekanou trávou a zbytky listí a natě z podzimu. Pod mulčí se držela vlhká kyprá půda, ale v průběhu sezóny se mulč začala už dost rozkládat a chtělo by to přidat. Na to už ale nebyl čas.

Mulčovala jsem i ve skleníku a pod papriky a okurky nastlala samotnou zavadlou posekanou trávu.

Druhá sezóna ve skleníku

Ve skleníku jsem jen prohodila strany, kde jsem pěstvala okruky a papriky. Na brzkém jaře jsem tam rozhodila zbytek holubince, lehce zapravila do povrchu zeminy a vidlemi provzdušnila. Okurky jsem vysela přímo a pravidelně zalévala. Papriky jsem zasadila a věnovala jim to nejlepší co jako zahradní influencerka mám….hnojík, mykorhizu symbiom, hnojivo ze slepičinců weiky a prášek z vaječných skořápek. To samé jsem myslím dávala do důlků i ven k dýním a rajčatům. Musím říct, že tyto plodiny skutečně rostly skvěle.

S přítelem se nám ale vůbec nepovedla opora pro okurky salátovky. Jako loni jsme vedli po celé straně skleníku drát pro oporu, ale místo provázku pro konkrétní rostliny, jsme dráty vedly až na zem k rostlinám a okurkám se na ty dráty moc nechtělo. Provázky jsou rozhodně lepší a k drátům už se nevrátím. I tak těch okurek ale bylo dost. Na dráty jsem jim aktivně pomáhala a pak už jsem je nechávala plazit i po zemi a ono to nějak plodilo.

Papriky jsem měla asi deset druhů sladkých a z pálivých jen jalapenos na nakládání, protože mám ještě plno sušených z předchozích sezón. Nakonec jsme těch sladkých paprik měly opravdu dost a začaly plodit i poměrně brzy, díky včasnému předpěstování pod umělým světlem. Odrůdu Liebesapfel jsem sklízela již koncem července.

Porod v tropu

Malej si nakonec dával docela na čas a já přenášela až do tropického července. V té době se záhony už musely spolehnout na sebe a skleník zaléval mamky Jára.

Po porodu jsem samozřejmě s malým byla doma. Rekonstrukce se stihla opravdu jen tak tak, s tím, že jsme v posledních dnech před porodem uklízeli byt od suti a prachu. Nebylo všechno hotovo, ale voda tekla, záchod splachoval a zbytek už se dokončoval tzv. za běhu.

Jenže, ty tropy mě v bytě se všemi třemi okny na jih naprosto ničily. Nedalo se tam vydržet, a tak jsme se rozhodli, že se přesuneme opět na chalupu do zděného baráku, kde opravdu bylo o poznání lépe. Přítel s námi byl prvních 14 dní nonstop a tak jsem stihla i něco málo na té zahradě.

Jaká byla sklizeň?

Sklizeň byla uspokojivá. Nejhorší byla asi mrkev a petržel. V tom suchu mi vůbec nevzešla, takže mi nakonec došla trpělivost a ten záhon v meziřádcích z obav, že nebude čas ani síla jen zamulčovala a v srpnu tam vysela zelené hnojení.

Nevyrostl ani květák a zelí bylo miniaturní. Asi mi to není souzeno, již jsem se o to pokoušela několikrát, ale tentokrát mé snahy definitivně pohřbilo sucho. Jen kedlubny přežily tropy i nálety dřepčíků a na konci léta se skvěle rozjely a nakonec dorostly úctyhodné velikosti.

Mohla bych ještě vyzdvihnout sklizeň červené a salátové řepy. I s malým jsem zvládla zavařit spoustu sklenic červené řepy a má mamča si zavařila dost i pro sebe.

Překvapila mě sklizeň brambor. Co se záhonu a zeminy týče, tak myslím, že v již rok rozloženém koňském hnoji na experimentálním záhoně bez rytí měly skvělé podmínky. Samozřejmě, že kdyby měly více vláhy, tak úroda mohla být vyšší. Ale i tak jsem sklidila dvě přepravky krásných a poměrně velkých brambor, které máme do teď.

Léto a podzim na zahradě s miminkem

První týdny v červenci byly s Tomáškem opravdu složité. Na záhony jsem maximálně vyběhla na kochačku, rychlou sklizeň, ale jinak jsem se naplno věnovala malému. Srpen už byl co se naší souhry lepší a tak jsem měla čas začít úrodu zpracovávat.

Jak se postupně uvolňovalo místo na záhonech, tak jsem na prázdná místa vysela zelené hnojení. To na mých záhonech testuji teprve druhým rokem a letos jsem vysela hned tři druhy:

• luskoobilnou směs
• svazenku
• hořčici

Pozoruji a budu pozorovat jak se tyto druhy osvědčí a na příští rok chystám o zeleném hnojení článek na blog. Prozatím jsem před zimou porost zeleného hnojení vzala jen srpem, protože vše šlo na květ, hořčice jako první. Nechtěla jsem aby se vytvořila semena.

No a pak napadl sníh a udeřily docela silné mrazy. To už jsme ale byli doma v Mostě a na zahradu se dostávali naprosto sporadicky. Po oblevě jsme v prosinci stihli ještě zasadit česnek z mé sadby a já osázela několik květináčů okrasnými cibulovinami ve stylu lasagne.

Sklidili jsme toho dost

Nakonec se sezóna vyvedla nad očekávání. Neměla jsem je veliká. Když se zamyslím, tak na to sucho na jaře, tropy v létě a můj nedostatek času v hlavní sezóně, se sklidilo opravdu dost zeleniny a opět jsme zásobovali nejen nás, ale i bližší rodinu.

Co se těhotenství a mateřství týče, tak jsem měla štěstí, že nejvíce práce jsem odvedla na jaře, kdy jsem ještě byla schopná. V konečné fázi těhotenství už vše bylo na svém místě, zamulčované a připravené na všechno, co si pro nás rok 2023 přichystal.

Pro rok 2024 mám plány už větší, i když v konečném důsledku to s malým lezoucím batoletem bude nejspíš ještě náročnější než s ležícím miminkem. No uvidíme…:)

Článek Ohlédnutí za zahradní sezónou 2023 s malým miminkem se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

1. vytvořte na vaší zahradě svejly (ang. swale)

Máte zahradu v kopci a při deštích většina vody odteče než se stačí zasáknout? Je to problém, který se dá řešit. V permakultuře oblíbené svejly jsou příkopy vedené po vrstevnicích, za kterými následuje zásyp neboli navýšení terénu. Jsou schopné zachytit a pomalu zasakovat dešťovou vodu, takže vám už neodteče, ale udrží se na horší časy. Voda přirozeně steče do příkopu a zasakuje se pod zásyp, takže ten můžeme využít k osázení keři nebo stromy. Nebudou tak tolik trpět suchem.

Na menší zahradě to zvládnete krumpáčem a lopatou. Na větších zahradách už bude zapotřebí bagr. Tato investice se ale na větších pozemcích s přibývajícím suchem rozhodně vyplatí. Určitě si postup jak vytvořit svejly nastudujte třeba zde.

2. Vsaďte na stromy

V poslední době mi přijde, že zahradníci stromy spíše kácejí, než aby je vysazovaly. Myslí si, že na zahradě dělají „bordel“, a že péče o ně je příliš pracná. Takže když se jim do rukou dostane staronová zahrada, většinou první co udělají je, že stromy bez rozmyslu pokácí, protože přeci chtějí mít krásný anglický trávníček a nehrabat celý podzim spadané listí. No a pak v parném létě zjistí, že je u nich na zahradě nesnesitelná výheň, a že není stínu, kde by se před sluncem mohli schovat.

Vzrostlé stromy nejen, že vám v létě vytváří příjemný stín, ale také dokáží snižovat pocitovou teplotu o více jak 10 °C. Navíc zvyšují vlhkost, a o tu nám přeci jde. Kácení každého stromu pečlivě zvažte, mohl tam růst a ovlivňovat klima desítky let. Jestliže stromy teprve sázet budete, pečlivě si promyslete jaké to budou (např. jak jsou vysoké v dospělosti) a kam je zasadíte. Co třeba tam odkud fouká vítr?

3. Využijte větrolamy

Máte na zahradě místo, kde často fouká vítr? Bohužel i vítr zrychluje vysychání půdy a tak je dobré, zejména záhony, ochránit před větrem vysazením tzv. větrolamů. Pozorujte odkud nejčastěji fouká a na to místo pozemku vysaďte stromy nebo keře nebo jiné rostliny, které vítr zachytí.

Na rozsáhlých pozemcích použijte stromy jako jsou duby, habry nebo třeba topoly. Na menších můžete použít okrasnou výsadbu jako jsou šeříky, zlatý déšť, ibišky nebo kaliny. Nebo vsaďte na užitnou výsadbu v podobě jedlých keřů jako jsou dříny, muchovníky, rakytníky, zimolezy, arónie a další.

4. Rigolování

Rigolování je způsob orby do hloubky alespoň 50 cm, tzv. na dva až tři rýče. Cílem rigolování je hluboce prokypřit ornici a tím zvětšit kořenovou zónu. Rostliny si tak v kypré půdě snadněji zakoření do hlubších a vlhčích vrstev půdy. Zpravidla se praktikuje při výsadbě vytrvalých rostlin, které hluboce koření. Doporučuje se i v prvním roce při zakládání zeleninových záhonů a následně už můžete praktikovat zahradničení bez rytí.

5. Obohacení půdy kompostem

Nemáte kompost a organickým materiálem plníte popelnice? Velká chyba! Kompost je naprostý základ a jak já s oblibou říkám hnědé zlato pro zahradníka. Jestliže nemáte založený kompostér, tak si jej dejte jako prioritu na váš to do list. Jedna molekula kompostu totiž pojme až šestkrát více hmotnosti než sama váží a zadrží o 900 % více vlhkosti než písek. Proto se kompostem pravidelně obohacují záhony, stromy, keře i trvalky. A nemusí se nutně zarývat, stačí kompostem keře tzv. mulčovat. A co to mulčování je?

6. Třikrát hurá mulčování

Mulčování je pokrývání holé půdy organickým materiálem jako je posekaná tráva, kompost, hnůj, dřevní štěpka nebo třeba sláma. Jsem velkou propagátorkou mulčování, protože si bez mulčování zahradničení nedokáži vůbec představit. Kompletního průvodce mulčování jsem napsala zde. Praktikuji ho hlavně na zeleninových záhonech, ve skleníku a na trvalkových záhonech. Mulčování totiž významně snižuje odpar vody, uvádí se že až o 50 %. S mulčí je tak možné pěstovat i náročnou plodovou zeleninu zcela bez zálivky. Zkuste tak pěstovat např. dýně, budete překvapeni!

7. Naučte se správně zalévat

Ok, uznávám, že zálivka může pomoci k vyšším výnosům u zmíněné plodové zeleniny. Navíc pár dnů po výsadbě ty dýně sem tam zaleji i já. Nikdy mě však s konví neuvidíte každý den. Zalévám totiž méně často, ale o to vydatněji. Není to žádná věda, stačí zalévat jednou týdně i v období sucha, ALE zalejte vydatně, klidně 5 – 10 litrů na metr čtvereční.

O zalévání zeleninových záhonů mám opět samostatný článek. Rostliny, které nemají pravidelný přísun vody se snaží zakořenit hlouběji, kde je vody více. Nerozmazlujte svoje rostliny a nesnažte se napodobit sousedy, kteří zalévají denně. Věřte, že s mulčí je to zbytečné. Brzy si při pohledu na ně budete klepat na čelo.

8. Vysazujte na husto

Hustá výsadba zastiňuje půdu a tak zabraňuje výparu vody. Rostliny by se v ideálním případě měly vzájemně dotýkat listy, aby půdu dostatečně zastínily, v řádcích nebo v polykultuře. Polykulturní pěstování přesně tohoto principu využívá. Různé druhy plodin se vysejí pospolu a pravidelnou sklizní dříve dozrálých plodin se umožní dozrání těch ostatních za dostatečného světla. Využijte prázdná místa na záhonech a vysejte tam užitečné bylinky, které půdu zastíní.

9. Sekejte méně často

Trávník, který se příliš často seče na krátko sucho ještě zhoršuje. Krátký porost nezachytí sluneční paprsky, a tak dopadají na holou zem. Ta navíc není schopná pojmout dostatek vody a tak voda odtéká pryč. Jestliže v létě nechcete mít vypálené uschlé trávníky, tak si časté sečení odpusťte.

Navrhuji krátce sekat pouze frekventovaná místa na vaší zahradě nebo cestičky. Zkuste kus trávníku nechat být a pozorujte co se bude dít. S velikou pravděpodobností se tam začnou objevovat luční květiny a vy tak necháte vzniknout květinovou louku, která poskytne útočiště i jiným živočichům a HLAVNĚ zadrží spoustu vláhy. Je to fascinující podívaná.

10. Vybudujte tůňku nebo jezírko

Jestliže máte tu možnost, vybudujte na vašem pozemku tůň nebo jezírko. Mikroklima takové zahrady s vodní plochou se okamžitě změní k lepšímu. Poskytnete prostor a životodárnou vodu dalším živočichům, které budete moci s obdivem pozorovat.

Nejlepší místo bude tam, kde se přirozeně drží nejvíce vody např. po velkých deštích. Lubor Křížek z darujkridla.cz právě takové tůně tvoří a poskytuje poradenství jak je vytvořit.

A jsme na konci…

Doufám, že vás některé z mých tipů inspirovaly a podniknete kroky k udržení více vláhy na vaší zahradě a pozemku. Nejen, že pomůžete sobě (budete méně zalévat), ale pomůžete i místnímu mikroklimatu, živočichům a rostlinám. Během článku jsem odkazovala na mé jiné články, které se jistě vyplatí přečíst také, tady jsou:

• Vše co potřebujete vědět o mulčování záhonů
• Jak nejlépe zalévat zeleninové záhony a jak při tom šetřit vodu
• Užitečné bylinky na zeleninové záhony

Článek 10 tipů jak připravit naše zahrady na sucho a horko se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Spousta z nás ke smíšeným kulturám přichází přes přehledné tabulky vhodných a nevhodných sousedů. I já jsem tak začínala. Dnes je vnímám spíš jako užitečnou mapu než jako hotový návod. Zkušenost mě totiž naučila, že skutečný rozdíl na zahradě dělá hlavně čas, střídání plodin a pozorování.

Co to je smíšená kultura a polykultura

Smíšené kultury

Smíšené kultury znamenají pěstování různých druhů zeleniny, bylin nebo květin na jednom záhoně. Na svých záhonech je praktikuji od začátku. Často například střídám řádky různých plodin, typicky mrkev a cibuli.

Při smíšených kulturách řešíme hlavně:

• vzájemnou prospěšnost rostlin,
• vhodné a nevhodné sousedy,
• nároky na živiny,
• a také střídání tratí a plodin.

Už tady je vidět, že smíšené kultury nejsou jen o tom, co dát vedle sebe, ale i kdy a po čem. Plánování je klíčové a vyžaduje každý rok znovu promyslet, co kam vyséváme a vysazujeme.

Polykultura

Polykultura je ještě pestřejší přístup. Nemusíme striktně dodržovat řádky, ale můžeme vysévat a vysazovat různé plodiny, byliny i květiny spíš plošně a přirozeně.

Vznikají tak divoké, pestré a na život bohaté záhony. Nesklízíme hromadně jednu plodinu, ale postupně – ty nejsilnější rostliny uvolňují místo ostatním. Záhon se neustále proměňuje a prázdná místa znovu zaplňujeme.

Proč smíšené kultury fungují (a kdy přestávají)

Smíšené kultury mají mnoho výhod, ale fungují nejlépe tehdy, když s nimi pracujeme dlouhodobě a v souvislostech.

Výhody smíšených kultur

Lepší aroma a chuť
Sousedství některých rostlin zlepšuje jejich chuť. Klasickým příkladem je bazalka a rajčata nebo kmín a brambory.

Ochrana rostlin
Aromatické látky některých bylin dokážou odpuzovat škůdce. Typická je kombinace mrkve a cibule, které se navzájem chrání před pochmurnatkou mrkvovou a květilkou cibulovou.

Podpora růstu
Bobuloviny obohacují půdu o dusík, špenát podporuje růst okolních rostlin a kopr napomáhá klíčení semen v okolí.

Vyšší výnosy
Kombinací plodin s různou vegetační dobou využíváme záhon efektivněji a sklízíme postupně.

Zakrytí půdy
Záhon zůstává většinu sezóny zaplněný, což omezuje odpar vody a erozi půdy.

Prevence půdní únavy
Různé kořenové systémy pracují v různých vrstvách půdy. Díky tomu se půda jednostranně nevyčerpává a zůstává živá.

Smíšené kultury vs. monokultura

Monokultura – pěstování jedné plodiny na velké ploše – je typická pro pole a intenzivní zemědělství. Je náchylná k chorobám a škůdcům, které se v ní snadno šíří, a proto je často závislá na chemii.

Na zahradě máme jinou možnost. Nemusíme honit maximální výnosy za každou cenu. Můžeme si dovolit pestrost, pozorování a přirozenější přístup. A právě tady dávají smíšené kultury obrovský smysl.

Jak začít se smíšenými kulturami: bylinky a květiny

Úplně nejjednodušší a zároveň velmi účinný začátek je zařazení bylin a květin na zeleninové záhony. Přilákají opylovače, dodají barvy a vůně a zároveň prospívají půdě i zelenině.

Od prvního roku pěstuji na záhonech svou „svatou trojici“ letniček:

Měsíček lékařský
Nenáročný, léčivý, působí dezinfekčně na půdu a odpuzuje háďátka. Rád se vysemeňuje a dá se využít i jako zelené hnojení.

Aksamitník (afrikán)
Jedna z nejužitečnějších rostlin na zeleninových záhonech. Odpuzuje mšice, mravence i háďátka. Na konci sezóny ho nechávám rozsekaný přímo na záhoně jako mulč.

Lichořeřišnice
Jedlá, léčivá a krásná. Každý rok z jejích semen vyrábím tinkturu a na záhonech funguje jako přirozená ochrana.

Kromě nich se mi osvědčil také heřmánek, brutnák, chrpa, ostálky nebo slunečnice na okrajích záhonů.

Tabulka vhodných a nevhodných sousedů

Přehledné tabulky sousedů jsou často prvním krokem ke smíšeným kulturám. Najdete jich mnoho – v knihách i na internetu – a často se v detailech liší.

Tuto tabulku jsem převzala z knihy Zkuste to doma sami – zahrada a balkon. Berte ji jako inspiraci při plánování, ne jako dogma. Každá zahrada je jiná – půda, klima, velikost záhonů i zkušenosti pěstitele hrají obrovskou roli.

Vysvětlivky k tabulce:

+ vhodní sousedé

– nevhodní sousedé

o neutrální soužití

Proč tabulka sama o sobě nestačí

Tabulka řeší hlavně prostor – kdo může růst vedle koho.
Zahrada se ale odehrává v čase.

Bez střídání plodin se i „správné“ kombinace časem vyčerpají. Půda se unaví, choroby se opakují a výhody smíšených kultur se vytrácejí. Právě proto dnes vnímám tabulky jako jeden z nástrojů, ne jako celý systém.

Skutečná stabilita na zahradě vzniká až propojením:

• smíšených kultur,
• střídání plodin,
• práce s půdou,
• a dlouhodobého pozorování.

Pokud vás smíšené kultury baví a chcete je uchopit systematicky v čase, dává smysl začít se střídáním plodin v praxi. Právě tam se jednotlivé kombinace propojují do funkčního celku.

Více o tom, jak se na střídání plodin dívám dnes, najdete tady.

Mé zkušenosti se smíšenými kulturami v praxi

Od začátku jsem na záhonech nepěstovala téměř nic ve velkých monokulturách. Začínala jsem na malém prostoru a chtěla z něj vytěžit co nejvíc – a pestrost mi přišla přirozená.

Mezi kombinace, které se mi dlouhodobě osvědčily, patří:

• Mrkev a cibule – střídavé řádky nebo dvojřádky
• Rajčata a rané kedlubny – kedlubny se sklidí dřív
• Rajčata a řapíkatý celer – podobné nároky, ochrana před větrem
• Rajčata a bazalka – dobré spolu na talíři i na záhoně
• Okurky a kopr – podpora růstu a aroma
• Keříčkové fazole a salát – lehké přistínění a dusík

Tyto kombinace mi fungují právě proto, že je zároveň střídám v čase a nevracím je stále na stejné místo.

Experimentujte a pozorujte

Nebojte se zkoušet vlastní kombinace. Nenechte se odradit tím, že „to podle tabulky nemá fungovat“. Ne každá zahrada reaguje stejně.

Smíšené kultury nejsou o dokonalosti. Jsou o pozorování, učení a postupném ladění. Časem si vytvoříte vlastní osvědčené kombinace, které pak jen točíte v rámci střídání plodin.

Závěrem

Smíšené kultury jsou krásný a funkční způsob pěstování. Nejlépe fungují tehdy, když je nevnímáme izolovaně, ale jako součást širšího systému práce se zahradou.

Pokud se chcete posunout dál, začněte se dívat nejen na to, co s čím, ale i kdy a po čem. Právě tam se totiž skrývá dlouhodobá stabilita a zdraví záhonů.

Budu ráda, když se v komentářích podělíte o své zkušenosti a osvědčené kombinace.

Další užitečné články:

• Recenze na knihu Smarticular: Zkuste to doma sami – zahrada a balkon
• Jak na střídání plodin na záhonech: Pěstování zeleniny v první, druhé a třetí trati
• Mykorhiza na zahradě: Význam mykorhizních hub pro rostliny, aplikace a produkty
• Jak založit instantní záhony na kartonech bez rytí

Článek Jak na smíšené kultury: vhodní a nevhodní sousedé na záhonech (a proč tabulka sama nestačí) se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

V tomhle článku vysvětluji střídání plodin na zeleninových záhonech, tedy pěstování v takzvaných tratích. Dozvíte se, jak se tratě dělí, proč má střídání plodin tak zásadní vliv na půdu i zdraví rostlin a jak tuto praxi uchopit tak, aby byla dlouhodobě udržitelná – ne perfektní, ale funkční.

Ani mně se vždycky podaří dodržet střídání plodin do puntíku. Přesto je to něco, na co při každoročním plánování záhonů myslím a co beru jako jeden ze základních pilířů zdravé zahrady.

Proč je střídání plodin důležité

Střídání plodin znamená, že každý rok měníme místo, kde pěstujeme jednotlivé druhy zeleniny, ať už jde o celý záhon, nebo konkrétní jeho část. Díky tomu se vyhýbáme pěstování stejných plodin (nebo plodin ze stejné čeledi) stále na stejném místě.

Je to jedna z nejdůležitějších praxí udržitelného pěstování. Stejně zásadní jako třeba mulčování záhonů.

Tím, že plodiny střídáme:

• zvyšujeme úrodnost půdy,
• bráníme jejímu jednostrannému vyčerpání,
• snižujeme potřebu hnojení a zásahů,
• a podporujeme celkové zdraví záhonů.

Existují studie, které ukazují, že střídání plodin může zvýšit výnosy o 10–25 % oproti trvalým monokulturám. Neméně důležitý je ale i jeho vliv na výskyt škůdců, chorob a zaplevelení.

Dalším významným přínosem je podpora půdní biodiverzity. Každá plodina má jiný kořenový systém, některé koření do hloubky, jiné do šířky. Některé žijí v symbióze s hlízkovými bakteriemi, jiné s mykorhizními houbami. Střídáním plodin tak do půdy dostáváme různorodou biomasu a podporujeme pestrý půdní život.

Vyhýbám se monokulturám a snažím se o co nejpestřejší záhony, právě kvůli půdě.

Jak střídání plodin ovlivňuje kvalitu půdy

Různé plodiny mají různé nároky na živiny. Například rajčata, kukuřice nebo tykve spotřebují hodně dusíku. Naopak fazole nebo hrách dokážou díky hlízkovým bakteriím vázat dusík ze vzduchu a obohacovat jím půdu.

Pokud bychom na jednom místě pěstovali stále stejnou plodinu, půda by se jednostranně vyčerpala a dostala se z rovnováhy. Střídání plodin umožňuje půdě odpočinek a regeneraci.

Nejde přitom jen o makroživiny jako dusík, fosfor a draslík. Důležitá je i rovnováha mikroprvků, pH půdy a celého půdního života – bakterií, hub i půdních živočichů.

U bobovitých rostlin proto na konci sezóny nevytrhávám kořeny, ale rostliny jen odstřihnu. Dusík zůstává v půdě a může být využit následujícími plodinami.

Jak střídání plodin pomáhá proti škůdcům a nemocem

Mnoho škůdců a chorob dokáže v půdě přezimovat a čekat na další sezónu. Pokud na stejném místě znovu vysadíme stejnou nebo příbuznou plodinu, mají ideální podmínky se znovu rozšířit.

Střídáním plodin jim ale „uděláme čáru přes rozpočet“. Jiná plodina:

• přeruší jejich životní cyklus,
• sníží jejich množení,
• a často zabrání dalšímu šíření.

Pokud jsem měla například napadené papriky sviluškami, příští rok na stejném místě nebudu pěstovat lilky nebo okurky, které jsou náchylné podobně a navíc náročné na dusík.

Jak na střídání plodin: dělení do tratí

Základní pravidla střídání plodin jsou dvě:

1. Nepěstujeme po sobě rostliny ze stejné čeledi.
2. Střídáme plodiny náročné na živiny s méně náročnými.

Aby bylo jasné, jak jsou jednotlivé plodiny na živiny (zejména dusík) náročné, rozdělili je zahradníci do tzv. tratí.

Trať označuje, kdy byl záhon naposledy vyhnojen.ro na dusík nejméně náročné plodiny, například bobovité. Pojďme si vše přehledně rozdělit.

První trať – nejvýživnější záhon

První trať je záhon, který byl vyhnojen na podzim předchozího roku. Obsahuje nejvíce dusíku a hodí se pro plodiny s vysokými nároky.

Patří sem lilek, dýně, cuketa, čínské zelí, kapusta, květák, patizon, meloun, zelí, brambory, salátová okurka, růžičková kapusta, kukuřice. Následující zeleninu lze pěstovat v první i druhé trati: rajče, celer, pórek, paprika, rané brambory, brokolice.

Druhá trať – střední nároky na živiny

Druhá trať navazuje na první. Dusíku je zde méně, ale stále dost pro zeleninu se středními nároky.

Patří sem mrkev, petržel, salát, mangold, kedluben, červená řepa, ředkvičky, česnek, špenát, rané brambory, brokolice, cibule, černý kořen, čekanka, fazol tyčkový, fenykl, kadeřávek, okurka nakladačka, pastinák, papriky, rajče, ředkev.

Třetí trať – nejméně náročné plodiny

Třetí trať je vhodná pro plodiny s nízkou spotřebou dusíku. Bobovité rostliny si ho navíc dokážou samy vytvářet pomocí hlízkových bakterií (označeno *).

Patří sem hrách*, keříčkové fazole*, bob zahradní*, polníček, topinambur, kuchyňské bylinky. Následující zeleninu lze pěstovat i ve třetí trati s podmínkou sousedících bobovitých rostlin: cibule, česnek, mrkev, ředkvičky, špenát.

Co následuje po třetí trati

Po třetí trati máme několik možností.

Buď záhon:

• necháme odpočinout,
• a vysejeme zelené hnojení (např. svazenku),
  které půdu prokoření, dodá biomasu a ochrání ji přes zimu.

Nebo:

• záhon na podzim organicky pohnojíme,
• a v další sezóně se z něj stane opět první trať.

Tím se celý koloběh uzavírá a může znovu začít.

Nejde o dokonalost, ale o plánování

Důležitou součástí střídání plodin je vést si záznamy. Ideálně alespoň tři roky zpětně – co kde rostlo a jak se záhonu dařilo.

Vyplatí se mít jednoduchý sešit nebo plán, kam si každý rok načrtnete záhony a zapíšete plodiny s ohledem na předchozí sezóny.

Ne vždy ale všechno vyjde přesně podle tabulek. Zvlášť u polykultur to často ani nejde. A je to v pořádku.

Postupem času poznáte:

• jak výživná je vaše půda,
• jak jednotlivé tratě „fungují“ právě u vás,
• a kde si můžete dovolit drobné úpravy.

Pamatujte, že u střídání plodin nejde jen o dusík. Jde o vyváženost záhonů, zdravou půdu a přirozenou regulaci škůdců i plevelů. Pokud nechcete používat chemii, je střídání plodin jedním z nejdůležitějších nástrojů, které máme k dispozici.

Střídání plodin je téma, ke kterému jsem se postupně vracela znovu a znovu. Časem jsem si uvědomila, že právě práce s časem – co na záhon patří po čem a proč – dělá v zahradě největší rozdíl.

Pokud vás tohle přemýšlení zajímá víc do hloubky a chcete si střídání plodin opravdu poskládat pro vlastní zahradu, připravila jsem k tomu samostatný kurz zaměřený čistě na praxi.

Více o kurzu Střídání plodin v praxi najdete tady

Článek Jak na střídání plodin na záhonech: Pěstování zeleniny v první, druhé a třetí trati se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Počasí

Asi jako každý zahradník i já mám tendenci si stěžovat na počasí. Jaro i léto bylo suché, takže jsme celé letní měsíce šetřili dešťovkou jak blázni. Nejvíce jsem zálivkou dotovala rajčata, chtěla jsem bohatou úrodu a to se nakonec povedlo. No a konec srpna a vlastně celý podzim byl u nás zas extrémně vlhký. Velmi bohatý na srážky a vzdušnou vlhkost.

Zahradničení bez rytí

Ani v roce 2022 jsem nezryla kousek jediného záhonu. Na jaře před výsevy a sázením jsem se snažila hlínu jen provzdušnit vidlemi zapichováním a lehkým nadzvednutím. Stále ještě pokukuji po nástroji broadfork, který u nás vyrábí jediná firma, zatím ještě v plenkách. Ten je na toto „čechrání“ bez rytí přesně dělaný.

Zakládání záhonů bez rytí by nám (mně a příteli) už šlo, tam není o čem a v této praxi budeme do budoucna přistupovat stále. Ideální ale není stav již založených záhonů rytím. Půda je spíše jílovitá a v letních parnech na prázdných místech kde nemulčuji praská (např. záhon s mrkví a cibulí). Jedním z důvodů je i nedostatek dešťovky. Stav ale není ideální a budu muset promyslet jak půdu více odlehčit. Na prázdných místech jsem v září vysela svazenku jako zelené hnojení a tam se budou upínat mé naděje. Kořínky by mohly profil půdy hezky prorůst a rozmělnit její strukturu. Nadále pak chci pokračovat v mulčování slámou a posekanou trávou. Některé záhony bude také potřeba pohnojit hnojem.

Přesto záhony poskytly uspokojivou úrodu. Dařilo se cibuli, fazolkám, rajčatům, listové zelenině. Průměrná byla mrkev s petrželí. Tragédie byla červená řepa. Ta téměř nevytvořila bulvy. Ponaučením mi je nedávat ji na nejvíce stinný kout zeleninového záhonu pod meruňku. No a klasicky se nedařilo brukvovité zelenině, která nestačí odolávat molicím. Bez ochrany netkané textilie si u ní prostě neškrtnu. Vy co mě znáte víte, že nepoužívám žádné chemické postřiky. Vy co jste ke mně zavítali poprvé, tak vše pěstuji v tzv. „bio“ režimu.

Rajčatový experimentální záhon bez rytí na koňském hnoji

O tomto záhoně jsem psala samostatný článek, tady jen ve zkratce. Na naší zahradě, která je kousek od zahrady mojí mamči, kde jsou zeleninové záhony z předešlé kapitoly, jsem chtěla také nějaké záhony, kde bych vypěstovala nějaké jídlo. Půda na té zahradě je extrémně jílovitá a kamenitá. Rytí tedy nepřicházelo v úvahu. Napadlo mě založit tam dva záhony bez rytí. Na zem jsme položili kartony a na ně navršili jen koňský hnůj. Nechtěli jsme si kupovat drahý kompost z kompostárny. Záhony jsou přeci jen docela velké. Hnůj jsme měli zadarmo.

Výsledek byl dost nejistý, ale nakonec jsem z těch záhonů sklidila ohromné množství všelijakých odrůd rajčat. V lednu 2022 jsem získala spoustu semínek zajímavých odrůd z instagramové akce #vymenimseninka2.

Experimentální dýňový záhon bez rytí

Na té samé zahradě jsem pak v lehkém svahu založila i pro ten rok nový dýňový záhon bez rytí. Neměla jsem však už ani koňský hnůj ani kompost, takže jsem opět experimentovala. Na místo, kde byla v dubnu jen uschlá tráva jsme položili kartony, ty jsme k zemi zatloukli dřevěnými kolíky z větví, protože záhon je v lehkém svahu. V kartonech jsme pak vyřízli kola o průměru 30 cm, díry jsme vyhloubili a doplnili zkompostovaným hnojem od souseda. Vše jsme pak zamulčovali dřevní štěpkou. V květnu jsem do děr vysela semínka dýně hokaido.

Vzešla bez problému a rostla pomalu. Na můj vkus však příliš pomalu a ve finále se dýňoviště nerozrostlo, tak jak jsem zvyklá a jak jsem očekávala. Pár mini dýní sice vyplodilo, ale moc se jim tam nelíbilo. Myslím, že dýním prostě chyběla vrstva pořádného substrátu, obyčejně kompostu. Tato strategie nám na naší půdě prostě nevyšla.

Postavili jsme skleník

To byla teda práce hlavně pro přítele, já spíš asistovala a snažila se zvedat morálku. To však s mým přítelem nebyl vůbec jednoduchý úkol! Vypětí sil a hlavně nervů bylo obrovské, ale začátkem dubna skleník skutečně stál a byl připraven k výsevu a výsadbě.

Vysela jsem okurky hadovky odrůd Marketmore a Gergana. Plodily báječně a já zásobovala celou rodinu výbornými čerstvými okurkami po celé léto až do podzimu. Trošku nevhodně jsem pod okurky ještě zasadila řádek sladkých paprik, které nakonec byly okurkami dost zastíněné. Přesto jsme si pochutnali i na několika sladkých paprikách. Žádná sláva to s nimi ale nebyla, protože se po skleníku potuloval slimák, který čas od času již skoro zralou papriku znehodnotil.

Na druhé straně skleníku jsem pěstovala chilli papriky a lilky. S chilli úrodou jsem byla spokojená. Velmi mě překvapila odrůda nepálivých habanero pojmenovaná Habanada. Keříky byly obsypané snad stovkami plodů se zajímavou exotickou ovocnou chutí a vůní. Lilky nakonec odešly do kompostového nebe. Začaly se mi na nich neudržitelným způsobem množit svilušky a tak jsem je raději obětovala.

Dost jsem se také potýkala s mšicemi. Zakročila jsem 2x jarovým postřikem, počty vždy významně zredukovala, ale za čas se stejně znovu rozmnožily. Pak už jsem to vzdala a papriky i chilli stejně dál plodily. Jejich konec nastal až s prvním mrazíkem v průběhu října.

Trochu se bojím návratu svilušek, dá se na ně nějak preventivně připravit a zakročit ještě před hlavní sezónou?

Fazoloviště

Na druhé zahradě jsem zryla dva úzké pruhy a mezi nimi jsme s přítelem vytvořili vysokou konstrukci na popínavé fazole. Konstrukce drží do dnes a fazolím se líbila. Sklidila jsem dost fazolí na lusk odrůdy Blauhilde a také fazole na zrno odrůdy Borlotti. Vertikální pěstování mě velmi baví a i nadále se mu chci věnovat.

Úkoly do zahradnické sezóny 2023

• zkvalitnit kompostování
• zkvalitnit půdu na původních zeleninových záhonech
• vyselektovat ty nejlepší odrůdy pro naše klima
• více zeleného hnojení
• kvalitnější péče a hlavně probírka plodů jabloní
• dokončení trvalkového záhonu

Jaká byla vaše sezóna v roce 2022? Napište mi do komentářů.

Všem přeji úspěšnou a plodnou zahradnickou sezónu v roce 2023.

Mohlo by se vám líbit:

• Experimentální instantní záhon na koňském hnoji
• Jak založit instantní záhony na kartonech bez rytí
• Předpěstování sazenic – nejčastější chyby a jak jim lze předejít

Článek Ohlédnutí za zahradnickou sezónou 2022: Úspěchy a neúspěchy se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Poloha a vybraná plodina

Celá myšlenka mi přišla geniální. Kartony jsou zadarmo, hnůj máme zadarmo a lokálně. Vždyť to je permakultura jak blázen! Pořád mi ale v hlavě hlodal červ pochybnosti, že samotný koňský hnůj není jako substrát úplně ideální. Stejně tak jako poloha záhonu. Jednalo se vlastně o jediný rovný plácek mezi svahem s jehličnatou výsadbou a živým plotem z tújí. Jo, zahrada má do permakultury hodně daleko, ale máme ji jen v pronájmu na pár let a je vzdálená kilák od zahrady mojí mamky, kde již záhony máme, ale nemůžeme je rozšiřovat podle našich představ.

Jednalo se tedy o záhon v polostínu, kde slunce v létě svítí přibližně od 10,00 do 17,00, kdy ho před západem zastíní jehličnatá výsadba. Přemýšlela jsem, že když na záhoně budu pěstovat vyšší zeleninu, tak si pro slunce vystoupá a bude ho mít více. No a protože mě už pár let drží rajčatová horečka, rozhodla jsem se uplatnit semínka spousty odrůd nehybridních rajčat, která jsem získala z akce #vymenimseminka na instagramu, a vypěstovat přehlídku nejrůznějších druhů rajčat, abych si je vyzkoušela do dalších sezón.

Tvorba instantního experimentálního záhonu

1. Jako první a ne úplně plánovaný krok bylo, že jsme na menší ploše vybrané polohy záhonu pálily větve z prořezávek na pozemku. Po spálení mě napadlo vše polít vodou a vytvořit dřevěné uhlí. Povedlo se, když jsme hráběmi chtěli uhlíky rozprostřít po celé ploše budoucího záhonu, uhlíky začaly krásně zvonit.
2. Dalším krokem bylo položit na posekaný trávník s uhlíky kartony z cykloshopu. Poctivě jsem odstranila všechny spony a lepící pásky a kartony jsme s přítelem poskládali po celém půdorysu budoucího záhonu bez rytí. Důležité je, že se kartony musí překrývat, nestačí je jen pokládat jeden vedle druhého, protože mezi spárami by rychle začaly prorůstat původní byliny a trávník.
3. Přišel den D. Přítel si půjčil vozík za auto a s naším kamarádem jsme jeli k místním stájím pro hnůj. Poprvé jsem jela s nimi. Kluci se otočili ještě dvakrát. Já pak už zůstala u záhonu a hráběmi si tvarovala hroudu hnoje do dvou řad záhonu na kartonech. Vrstvu hnoje jsem měla asi 25-30 cm. Nutno dodat, že jsem vše poctivě ušlapávala, aby záhony byly kompaktnější a po několika týdnech mi to neslehlo na pouhých 10cm. Cestičku mezi dvěma záhony, jsem pak vysypala dostatečným množstvím dřevěné štěpky.
4. Bylo hotovo a nám nezbývalo nic jiného než počkat na půlku května a záhony osázet sazenicemi rajčat. Spon jsem zvolila cca 40 cm. Pod každou sazenici rajčat jsme dali ještě zhruba lopatu kompostu a úžasnou mykorhizu pro rajčata a papriky od Symbivit. Mezi rajčata jsem se nakonec rozhodla ještě vysadit sazenice letního zelí po vnější straně záhonů a do vnitřní strany jsem vysadila afrikány.

Přečtěte si můj samostatný článek o tvorbě instantních záhonu bez rytí, kde se dozvíte vše podstatné.

S čím jsme se na záhonech bez rytí potýkali?

Rajčata den ode dne sílila. Zapíchali jsme k nim kovové spirály, což byl docela výkon, protože propíchnout karton a tvrdou zem pod nimi nebylo nic jednoduchého. Počasí v roce 2022 docela přálo a první plody rajčat se objevily už v červnu, nakonec jsme čekali ještě na začátek července, kdy se plody začaly vybarvovat do barev ve zralém stádiu. Schválně nepíšu do červené, protože na záhoně jsme pěstovali žluté, červené, oranžové, zelené, ale i černé odrůdy.

První problémy aneb flekatá rajčata

Právě začátkem července, kdy začalo být celkem sucho a my začali šetřit dešťovou vodou jsem objevila hnilobné fleky na plodech rajčat způsobené nedostatkem vápníku v půdě. Až tak překvapená jsem nebyla, čekala jsem, že samotný koňský hnůj nebude ideální. Navíc už od června se rajčatům dost kroutily listy, což je také příznakem sucha a nedostatku vápníku.

Ukázalo se, že koňský hnůj skutečně není co se živin týče vyváženým substrátem. Má totiž kyselejší pH. Došlo mi, že jsem ještě před výsadbou rajčat měla záhon posypat vápnitým dolomitem. Já se ale nehodlala vzdát. Vždyť ta rajčata byla obsypaná plody. Na pomoc jsem využila prášek z vaječných skořápek a vyrobila jsem si postřik na list. Postřik skutečně pomohl a fleky se dále již nedělaly. Postřik jsem pak aplikovala každých asi 10 dní až do srpna. V srpnu začalo více pršet a tím se vápník lépe zpřístupnil rostlinám. Postřiku již nebylo třeba. Všimla jsem si také, že čím více se koňský hnůj rozkládal, tím lepší byla struktura a kvalita půdy.

Další problémy aneb pastva pro kosy

Někdy od půlky června místní kosáci přišly na to, že v hnoji je spousta žížal a larev zlatohlávků a tak každou chvíli přilítali na záhony a hrabali a hrabali. Začalo to nevině, že mi zahrabali všechny plastové cedulky s odrůdami rajčat. V té době už jsem si je pamatovala z paměti, takže to mě tolik nerozházelo. Jenže krásné okraje záhonu se postupně ztrácely a cestička z dřevěné štěpky zmizela pod vrstvou hnoje.

Můj nápad jak udržet v záhoně více vlhkosti, tedy zamulčovat ho posekanou trávou na kosáky taky nijak nepůsobil. Hrabali si vesele dál a mě nezbývalo než se s tím postupně smířit. Jako mohla jsem zkusit zavěsit na rajčata třeba cédéčka anebo tam postavit panáka, ale raději jsem si vycvičila mojí fenku Máju, aby s povelem trhej běžela k záhonu a všechno a všechny vyštěkala. Po pár dnech kosáci sice vždy líně vzlétli na živý plot vedle záhonu, ovšem za minutu tam už byli zpátky.

Říkala jsem si, že dokud mi nevyhrabou kořeny rajčat, tak je vezmu na milost. Ke konci léta už některé kořeny byly docela obnažené, ale ne natolik aby rajčata nepřežila. Jednou za čas jsem hnůj z cestičky odhrabala zpět pod rajčata a žádná tragédie se naštěstí nekonala.

Nakonec se mé představy plných mís rajčat zhmotnily

To znamená, že jsem zhruba od půlky července sklízela plné mísy výborných rajčat. Rajčata jsem sušila, zavařovala a nakonec i zamrazila. Mám toho plnou spíž a a ve finále mi rajčata na experimentálním instantním záhoně na koňském hnoji opravdu dělala radost. Díky teplému létu byla chuťově boží. Já si skutečně vyselektovala odrůdy, které chci dál pěstovat a odrůdy, které mě příliš neoslovily.

Ty první a nejkrásnější plody jsem vybírala na semínka. Kvasila jsem najednou semena i 10 odrůd rajčat. Tak kdyby jste měli o semínka neobvyklých nehybridních rajčat zájem, tak mi napište na email nebo instagram. Určitě se domluvíme.

A co to to zelí?

Pozorný a zvídavý čtenář si jistě říká, a co to zelí, jak se mu dařilo? Tak zelí nakonec taky bylo! Hlávky zdaleka nebyly rekordní, ale ani letní odrůda Zora neslibuje obří hlávky. Sazenice zelí jsem navíc v domácích teplých podmínkách nikdy úplně nevychytala, a tak jejich start na záhoně nebyl nejjednodušší. Postupně zelí sílilo, ale začaly se mi na něm objevovat molice. V našem okolí je s molicemi vůbec velký problém. Létají a rychle se množí na veškeré nechráněné brukvovité zelenině.

Naštěstí zřejmě mají přírodního predátora, což jsou u nás škvoři. Všimla jsem si, že když se v zelí ubytovali škvoři, tak molice náhle vymizely. Sice i škvoři na zelí udělali nějakou tu škodu, ale nic co by mě odradilo od konzumace.

Zajímavé bylo, že zelí dozrávalo postupně. Všimla jsem si, že záhon nebyl úrodný na všech místech stejně. Tam, kde jsem navrstvila první várku koňského hnoje bylo zelí i rajčata nejmenší. Byl to dle mého nejčerstvější hnůj, který jsme brali od kraje obří hromady. Na druhém konci experimentálního záhonu, tak jak se kluci dostávali dál ke staršímu hnoji vše prospívalo o poznání lépe.

Koňský hnůj vám zaplevelí zahradu, nikdo ho nechce

To mi tvrdili chytráci na facebooku. Jako neříkám, že na záhonech nic než rajčata, zelí a afrikány nerostlo. Hned za čerstva nám na záhonech začalo růst pár jabloní, asi od toho jak koníci dostávají jablka. Tu a tam se objevily trsy trávy, které ale šly krásně vytrhnout.

Ovšem v září jsem ty kosáky už docela proklínala, protože jak furt hrabali, společně s tunelářem krtkem, tak se původní luční kvítí začalo dostávat ke slovu a pomalu a nenápadně se byliny začaly rozrůstat po záhoně.

Upřímně se trošku děsím, jak záhon bude vypadat příští rok na jaře. Letos na podzim jsem ještě vše projela ploskořezem, abych alespoň některý plevel usmrtila a na zimu vše zamulčovala pořádnou vrstvou spadaného listí.

Výsledky experimentu

Mé představy se naplnily a já jsem s výsledným instantním záhonem bez rytí spokojená. Při představě záhony klasicky odrnovat a zrýt se mi ježí vlasy na hlavě.

Co se substrátu týče, tak samozřejmě by byl lepší kompost, ovšem tolik kompostu bych jen tak nevytvořila a za koupený bych se nedoplatila. Riskla jsem to tedy s koňským hnojem, který se ukázal býti sice kyselejší, ale ne zcela marný. Kdybych záhon tvořila znovu, určitě bych ho před osázením posypala vápnitým dolomitem. No učinila jsem tak až teď na podzim při přípravě záhonu na zimu a jaro.

Musím ještě vyzdvihnout skvělou práci, kterou odvedla mykorhiza, jsem přesvědčena, že se skutečně vyplatí. V průběhu sezóny jsem se záhony snažila ještě obohatit probiotiky od weiki. Přišlo mi, že týden od první aplikace, skutečně vidím pozitivní změnu a tak jsem v tom pokračovala v průběhu celé sezóny.

2. rok stáří záhonu

Další rok jsem se z důvodu vyššího stádia těhotenství (rozuměj pořádnému těhotenskému pupku) zmohla jen na pěstování brambor, které jsem zvládla jednou nebo dvakrát okopat. I přes absenci zálivky byla úroda bra,bor uspokojivá.

3. rok stáří záhonu

V roce 2024 na záhonech pěstuji širokou škálu plodin. Hlavní kostru tvoří dýně, patizony, cukety, kukuřice a chilli papriky. Zkouším batáty, lufu, celer a znovu rajčata. Všemu se daří nad očekávání. Půda je velice kyprá, nikdy nerytá.

Na jaře jsme na záhony rozházeli další uleželý koňský hnůj, takže přibyli nové živiny. Na záhon také jednou roční přisypu dřevní popel z ohniště. Plevel na záhonech roste, zejména svlačec. Jde ho však s trochou úsilí poměrně dobře korigovat.

Doufám, že jsem vás inspirovala k tomu nebát se na zahradě experimentovat, i když výsledek je nejistý. Jestli chcete vytvořit více záhonů, tak určitě zkuste návod na instantní záhony bez rytí.

Ať to roste!

Článek Experimentální instantní záhon na koňském hnoji se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Měli byste mít i představu, co chcete na jednotlivých záhonech pěstovat příští rok a podle toho jednat. Bude na záhoně příští rok náročná teplomilná zelenina jako rajčata, dýně nebo papriky? Pohnojte záhony na podzim ještě před zazimováním.

S radostí se s vámi podělím o tom jak záhony připravit na zimu a na celý další rok.

Co sklidit před mrazy

Ještě než začnou ranní mrazy, skliďte veškerou zeleninu, která mrazy nezvládá. Je to teplomilná zelenina jako rajčata, papriky, lilky, okurky, cukety, mochyně, fazole, fenykl, celer bulvový a řapíkatý a dýně, které stále ještě můžete mít na záhonech. Začátkem listopadu už je nejvyšší čas sklidit poslední plody a odnést do tepla.

Dýně sklízejte vždy i se stopkou a skladujte v pokojové teplotě, kde zdravé plody vydrží až do jara.

Nedozrálá neplesnivá zelená rajčata dozrají v teple domova. Dejte je do krabice společně s jablkem, které uvolněným etylénem podpoří jejich dozrávání.

Mírný mráz snese pórek letní, salát, čekanka, hrách, kapusta, zelí a špenát. Tady nemusíte spěchat. Vydrží teploty až do -6 °C. Skliďte je vždy až po oteplení a ne když mrzne. Jakmile, ale mráz a zima udeří naplno, mělo by být sklizeno.

Zelenina, která přečká zimu bez úhony

Zimu na záhonech přečká pór zimní a kořenová zelenina jako mrkev, kořenová petržel, pastinák, černý kořen. Kořenová zelenina je obecně velmi odolná mrazům a můžete ji tak sklízet vždy když je potřeba.

Na záhonech také nechte růžičkovou kapustu a kadeřávek, které můžete sklízet v průběhu zimy. Uvidíte, že zimu bez problému přečkají a navíc se na záhonech krásně vyjímají.

Hnojení záhonů na podzim

Už na podzim byste si měli rozmyslet co na jednotlivých záhonech chcete pěstovat v příští sezóně. Je to z toho důvodu, že záhony je potřeba ideálně jednou za tři roky pohnojit. Obecně se doporučuje hnojení před pěstováním na živiny náročné zeleniny, např. košťáloviny, plodová zelenina a brambory.

Další rok byste tam měli pěstovat zeleninu se středními nároky na živiny jako je třeba kořenová zelenina a cibuloviny.

Třetí rok pak přichází na řadu na živiny nejméně náročná zelenina jako saláty, řeřicha, ředkvičky, hrách nebo fazole.

Jaký hnůj je nejlepší?

Po třetím roce je potřeba záhony pohnojit a začít koloběh znovu. Kravský hnůj je nejoblíbenější a nejuniverzálnější. Nejlepší je uleželý kravský hnůj, který na záhony navršíte ve vrstvě asi 10 cm a necháte ho tam přes zimu ležet jako ochranu před mrazy. Nebojte se, žížaly budou díky ochraně aktivní i přes zimu a postupně hnůj dostanou i do hlubších vrstev půdy.

Koňský hnůj se vyplatí pro tužší jílovité půdy, které odlehčí. Pokud se potýkáte s těžce jílovitou půdou, je lepší hnůj zarýt. Můžete ji odlehčit i pískem, pokud ho máte k dispozici. Uvidíte, že za do pár let budete mít kvalitní kyprou půdu. Nevýhodou koňského hnoje je obsah velkého množství semen plevelů.

Velice účinné hnojivo je také slepičinec a holubinec. Mám velké štěstí, že znám místního holubáře, který mi vždy holubince daruje. Je to velice ceněné hnojivo bohaté na dusík a fosfor. V sezóně s ním pracuji opatrně a v minimálních dávkách, protože je to silné hnojivo, které by mohla popálit kořeny rostlin. Na podzim je ale skvělá možnost slepičince a holubince aplikovat a rozsypat po záhonech. Holubince přidávám i do kompostu a tím získávám velmi výživný kompost pro náročnou zeleninu.

Když není zbytí kupte granulovaný hnůj

Vždy upřednostňujte místní zdroje hnoje. Pokud ale nemáte přístup k žádnému ze zmíněných hnojiv, kupte hnojivo granulované. Když je nouze tak se mu nevyhýbám. Doporučila bych zakoupit granulovaný kravský hnůj nebo slepičí od Agro. Jsou 100% přírodní a 10 kg vystačí na zhruba 30 m2. Výhodou je, že neobsahují žádná semena plevelů.

Nikdy nepoužívejte chemická hnojiva

Varuji před používáním chemických rozpustných nebo granulovaných hnojiv tipu NPK. Tato hnojiva ve skutečnosti půdě nepomáhají. Půdu z dlouhodobého hlediska vyčerpávají, zasolují, překyselují a tím škodí důležitým půdním mikroorganismům. Navíc se rychle vyplavují a znehodnocují podzemní zdroje vody.

Vápnění půdy

Jestliže na své záhony pravidelně přidáváte kvalitní kompost a máte v půdě dostatek žížal, neměli byste mít problém s nedostatkem vápníku v půdě. I když je vápník v půdě jen mikro prvkem, je velice důležitý pro užitečné půdní bakterie a celkovou kondici půdy.

Pokud kompost na záhony pravidelně nedodáváte a vaše půda není v ideálním stavu, je dobré vápník jednou za 4 roky na záhony posypat. Zvláště pokud jste třeba pozorovali nevzhledné skvrny na rajčatech nebo paprikách, je nejvyšší čas.

Pro šetrné vápnění je nejlepší dolomitický vápenec neboli vápnitý dolomit. 5 kg vystačí na 100 m2 záhonu. Jeho výhodou je, že obsahuje i hořčík a další stopové prvky. Díky vápnění snížíte kyselost půdy a omezíte růstu mechů na záhonech. Záhon poprašte doporučeným množstvím a pak zamulčujte, o čemž se dočtete zanedlouho.

Proč nerýt záhony

Máte pohnojeno a povápněno a říkáte si, že je na čase vše pěkně před zimou zrýt. Co když vám ale řeknu, že rytí je přežitek. Připojte se k progresivní rozrůstající se skupině zahradníku, kteří své záhony rýt jednoduše přestali.

Největší výhody zahradničení bez rytí jsou:

• Ušetříte spoustu času a sil.
• Půdní organismy vám poděkují. V různých vrstvách žijí různé organismy a tím, že vše otočíte vzhůru nohama jim způsobíte totální chaos, v horším případě je úplně zahubíte.
• Omezíte růst plevelu, protože hluboce uložená semena nemají šanci vyklíčit.

Možná si říkáte, že půda bude slehlá a utužená. Ale zkuste trik s mulčováním přes zimu a uvidíte, že to tak být vůbec nemusí. Tím, že na záhony nešlapu a nenechávám je zbytečně holé, tak je má půda čím dál tím kypřejší i bez toho aniž bych ji každoročně ryla. Neryju ji už dva roky a nepozoruji žádné zhoršení, ba naopak!

Jediné co bych doporučila, je záhon provzdušnit vidlemi nebo speciálním nástrojem zvaným broadfork. Technika provzdušnění spočívá v tom, že vidle zaryjete do země, lehce zeminu nadzvednete, ale neobracíte. Takto vidle zapíchnete každých asi 20 – 30 cm. Vždy však stůjte na cestičce a nešlapejte přitom na záhony.

Mulčování jako zazimování záhonů

Za mě je toto nejdůležitější bod tohoto článku. Už vám asi došlo, že kvalitní půdu tvoří především půdní organismy, bakterie, mykorhiza, drobní živočichové a žížaly. To vše tedy chceme na zimu chránit, aby byl půdní edafon stále aktivní. I ve volné přírodě nikdy není půda obnažená. Každou zimu spadá listí ze stromů, vegetace polehne a půda je tak chráněná před mrazy.

Není nic jednoduššího než záhonům před zimou obstarat peřinu. Nejvhodnějšími materiály na nastýlání jsou:

• vrstva kompostu
• vrstva dřevní štěpky
• mulč ze spadaného listí
• chlévský hnůj
• zelené hnojení

Jestliže chcete záhon komplexně obohatit živinami, navozte na něj 5 – 10 cm vrstvu kompostu. Hodí se pro záhony, kde chceme příští rok pěstovat kořenovou zeleninu. Půda se na jaře rychleji prohřeje a je hned připravena k brzkému výsevu.

Mulč ze spadaného listí záhony ochrání před promrznutím. Na jaře shrábnete zbytky a uvidíte, že se na povrchu vytvoří vrstva nového kompostu. Navíc tím žížalám dopřejeme potravu po celou zimu.

Pokud na záhoně chcete pěstovat na živiny náročné plodiny, vytvořte na něm asi 10 – 20 cm vrstvu hnoje. Nebojte se, že by se hnůj nepromísil s půdou záhonů. Žížaly jsou naším největším zahradním spojencem. Půdní látky a živiny mísí a distribuují skrze jejich trávicí trakt vertikálně i horizontálně, tedy skrz naskrz. V květnu nebo červnu pak můžete sázet přímo do hnoje do hnízd.

Zelené hnojení na zimu

Zeleným hnojením jako ochrana před zimou se rozumí srpnový nebo zářijový výsev plodin, které svými kořeny a jemnými kořínky půdu důkladně prokypří a zlepší její kvalitu. Vyplatí se pro utužené půdy.

Mým oblíbeným druhem zeleného hnojení je rychle rostoucí svazenka. Na zimu ji nechávám polehnout mrazem. Až do jara tak půdu chrání před mrazy. Kořínky se navíc postupně rozloží. Na jaře svazenku shrabu nebo lehce zapracuji do půdy a sázím přímo do jejich zbytků. Nezapomeňte, že kompostování probíhá i na záhonech.

Zazimování záhonů není žádná věda

Doufám, že vám tento článek pomohl pochopit, že nejdůležitější je přes zimu záhony držet v teple, tedy pod organickou nastýlkou, abychom pomohli půdním organismům. Ty budou přes zimu aktivní a pomohou nám tak záhony neustále zúrodňovat.

Razím progresivní přístup zahradničení bez rytí. Říkává se, že je potřeba záhony před zimou zrýt, hroudy že pomrznou, rozpadnou se a vše bude krásně kypré. No jo, jenže bez života ve stěžejní vrchní vrstvě humusu. Rostliny, které pěstujeme žijí ve vzájemné symbióze s půdními organismy a proto bychom je měli chránit. Půda je naprostý základ budoucího pěstitelského úspěchu.

Článek Jak připravit záhony na zimu a jaro: kompletní průvodce se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Mulčem se nazývá takový materiál, který pokryje holou půdu tak, aby zabránil prorůstání plevele a udržel vlhkost v půdě minimalizací vodního výparu. Mulčování záhonů jsme okoukali z přírody. Pod stromy v přírodě je každoroční nová nastýlka spadaného listí, které postupně tleje, půdu chrání a obohacuje. V tomto článku jsou uvedené výhody a nevýhody mulčování, druhy mulče a mé osobní zkušenosti.

Já jsem si nesporné výhody mulčování uvědomila před lety při přečtení rady, že vytrhnutý plevel (bez vytvořených semen) je dobré nechat ležet na záhoně. Zastíní půdu, takže v ní udrží více vlhkosti a hlavně se postupně rozloží, takže ji dodá i nějaké ty živiny. Wow! Všechno mi to najednou docvaklo. Nejen, že si ušetřím práci s chozením na kompost, ale vlastně tím i záhonům pomůžu. Přišlo mi to naprosto revoluční. Najednou jsem na plevel nahlížela trochu jinak. Hlavně jsem si ale uvědomila, jak je vlastně holá půda zranitelná.

Výhody mulčování

• Zamulčovaná půda pojme a udrží více vlhkosti, takže se nemusí tolik zalévat.
• Mulč v dostatečné vrstvě brání prorůstání plevelů, takže nám ušetří dost práce s odplevelováním.
• Půda je pod mulčí kyprá, takže je vzdušnější a má lepší strukturu. Odpadá nám tak práce s kypřením.
• Mulčováním také pomáháme živočichům a organismům v půdě žijící. Zlepšujeme tak její zdravotní stav.
• Jak se mulč postupně rozkládá, tak půdě dodává živiny a tím ji vyživuje.
• Mulč na zimu zabraňuje promrzání půdy, takže v ní mohou probíhat kompostovací a jiné procesy.
• Plody okurek, dýní nebo melounů nebudou ležet na holé vlhké zemi, nýbrž na suché nastýlce.

Nevýhody mulčování

• Pod mulčí se může dařit slimákům a mravencům. Pokud s nimi již bojujete, doporučuji jako mulč používat spíše zavadlou trávu a dřevní štěpku. Listí i sláma by svou načechraností mohli slimákům vyhovovat. Mravenci mohou a nemusí dělat problémy, každopádně pod mulčí se jim také líbí. Pokud by na listy vašich rostlin začali roznášet mšice je lepší mulč odhrábnout kousek dál.
• Vrstva mulče nám poněkud komplikuje přímé výsevy. Například semena mrkve a petržele jsou velmi drobná a rostliny by s určitým typem mulče neměly šanci vyklíčit. Tam kde sejeme drobná semínka přímo do země je potřeba mulč odkrýt.
• Zamulčovaná půda se na jaře pomaleji prohřívá, proto není od věci zbytky mulče na jaře odhrábnout někam na kraj záhonu tak dva týdny před plánovaným výsevem jarních předplodin.
• Během deštivého jara se může stát, že teplomilným plodinám mulč vyloženě nesedne. Předloni jsme měli velmi deštivý květen, kdy zamulčovaná rajčata trpěla, protože obrazně řečeno stála ve vodě a mulč bránila výparu vody. S mulčem jsme klidně mohli počkat až na červenec. Načasování je tedy klíčové. Pro chladné a vyšší polohy doporučuji mulčovat až v letních měsících.

Základy mulčování záhonů

Před mulčováním záhony připravíme. Pokud pracujeme s holou půdou, tak půdu nakypříme. Mulč nastýláme nejlépe po dešti, když je půda vlhká a kyprá. Mulč pokládáme ještě před výsadbou, kterou uskutečníme do vytvořených prázdných hnízd a nebo s pokryvem mulče počkáme až naše plodiny povyrostou a mulč je tak nemá šanci zastínit.

Pokud je na zanedbaných záhonech vzrostlý plevel který nestihl vytvořit semena, můžeme ho zkusit posekat, nejlépe kosou nebo srpem, takže ho na záhoně necháme a pak vše zamulčujeme silnější vrstvou mulče.

Vrstvu a aplikaci mulče přizpůsobujeme tomu co na záhoně pěstujeme nebo hodláme pěstovat. Jak už jsem psala, silná vrstva mulče je nevhodná pro výsev drobných semen dlouho klíčící zeleniny jako je mrkev a petržel. Tu vyséváme do holé půdy. Po výsevu je dobré záhon lehce poprášit posekanou trávou. Už i lehké zastínění může pomoct udržet tolik potřebnou vlhkost pro zdárné klíčení. Pozor však na souvislou vrstvu, aby slabé klíčící rostlinky zcela nezastínila.

Silná vrstva mulče se hodí pro plodovou zeleninu, jako jsou rajčata, papriky, lilky, cukety, dýně nebo patizony. Ty potřebují hodně vody, kterou díky silné až 10-15cm vrstvě mulče lépe vstřebají. I za suchého počasí se pod mulčí drží vyšší vlhkost, protože mulč zabraňuje rychlému vysychání půdy na slunci.

Berte v potaz i klima vaší zahrady. Jste v suché a teplé oblasti? Nebojte se vyšších vrstev mulče. Pokud jste z vyšších poloh, kde často prší, tak volte spíše tenčí vrstvu okolo 5cm a s aplikací mulče počkejte až se záhonky po zimě pořádně prohřejí.

Typy mulče a jejich využití

Mulčování slámou

Mulčování zeleninových záhonů slámou je využívané nejčastěji a vůbec se nedivím. Sláma je relativně dostupná a velmi dobře plevel potlačuje. Spolehlivě drží vlhkost. Nebojte se slámy nastlat okolo výsadby vyšší vrstvu okolo 10 cm, protože s prvním deštěm dost slehne a brzy se začne rozkládat.

Mulčování posekanou trávou

Dalším oblíbeným mulčem je použití zavadlé posekané trávy. Tu má na zahradě skoro každý. Trávu necháme alespoň půl dne zavadnout, protože čerstvá tráva se ve vyšší vrstvě velmi rychle zapaří, začne rychle tlít, slehne a může tak vytvořit vzduchu nepropustnou vrstvu. Dejte si také pozor na vykvetlé plevele se semeny, které v trávě máte.

Mulčování listím

Mulčování záhonů listím jsem si oblíbila zejména na podzim. Shrabu co se dá a nastýlám to na záhony, takže jim vytvořím peřinu jako ochranu před promrzáním půdy. Tím že půda nepromrzá může být život v ní stále aktivní a to přispívá k jejímu zúrodňování. Na jaře se pak půda také rychleji prohřívá. To už ale mulč z listů shrábnu, aby na záhony dopadaly teplé sluneční paprsky a byly tak brzy připravené k výsevu.

Mulčování listím nám také pomáhá dodat záhonům více živin. Až 50% živin, které strom přijme se nachází právě v listech. Jak se listí rozkládá, dodává půdě živiny a zlepšuje její strukturu, takže bude přijímat více vody. Nastlané listí je dobré zatěžkat větvemi, aby nám ho neodvál vítr.

Vytrhaný plevel a jiné zbytky rostlin

Mulčováním plevelem/bylinami jsem již zmiňovala. Na záhonech tak můžete nechat zetlít vytrhaný plevel, ale je možné si byliny natrhat i mimo záhon, nasekat je a použít je jako mulč. K těmto účelům se bude výborně hodit kopřiva, kostival, listy rebarbory nebo třeba rákos.

Mulčování dřevní štěpkou

Máte dost dřevní štěpky? Jásejte! Jako mulč je to výborný materiál, velmi si ji pochvaluje Jaroslav Svoboda v knize Zelenina z ekozahrady (2018). Doporučuje kombinaci dřevní štěpky s dřevěným uhlím jako ideální povrch záhonů. Dřevní štěpka se rozkládá pomaleji a mulč tak na záhonech vydrží delší dobu.

Nejlepší je dřevní štěpka z listnáčů. Nevhodná je štěpka jen z jehličnanů. Tu můžeme použít jen u kyselomilných rostlin jako jsou borůvky nebo rododendrony. Loni mi kamarád arborista přivezl celý velký vozík plný dřevní štěpky z lípy, jaké bylo mé nadšení.

Já dřevní štěpku s úspěchem uplatňuji v cestičkách mezi záhony a při zakládání instantních záhonů bez rytí. Letos jsem také založila několik takových záhonů bez rytí, kde jsem dřevní štěpku použila jako vrchní vrstvu. Výhodou této mulče také je, že není tak populární u slimáků.

Zelené hnojení jako mulč

Zelené hnojení pěstujeme z několika důvodů a jeden z nich je právě mulčovaní záhonů na zimu a nejen tu. Zeleným hnojením se rozumí plošný výsev semen nebo výsev do řádků na volné plochy záhonů. Využijete jej nejčastěji na podzim před zimou, ale i na silně zaplevelené záhony. Nejčastěji používáme rychle rostoucí plodiny jako je hořčice, řepka, svazenka, afrikán, měsíček lékařský, proso a další. Má to hned několik výhod.

• Kořeny zeleného hnojení půdu zkypří svými kořeny a vlásečnicemi.
• Některé druhy zeleného hnojení koření do velké hloubky a tím vytahují minerální látky do vyšších vrstev záhonu, kde po umrznutí zetlejí. Tím půdu zúrodňují.
• Hustý výsev vytvoří plevelu nepropustnou konkurenci a hlavně pokryje záhony před větrnou a vodní erozí.

Vysejte větší množství osiva na holý záhon někdy na konci léta, srpen až září. Pozdější výsevy bohužel nestihnot dostatečně vyrůst před prvními mrazíky.

Vzrostlý porost nenecháme vytvořit semena. Před tím vše raději posečeme a necháme ležet na záhoně jako peřinu. Případně počkáme na první mrazy až vegetaci zahubí a vše necháme přes zimu tak jak to polehlo. Pokud je vrstva mulče dostatečná, z velké části se do jara zkompostuje za pomoci půdních organismů, které jsou díky peřině dostatečně aktivní i přes zimu.

Na jaře před prvními výsevy pak můžeme zbytky opatrně shrábnout a zkompostovat na kompostu nebo nějaké hromádce bokem či přímo na záhonech, které osázíme později v květnu a v červnu.

Pozor ovšem na podobné zeleného hnojení k plodinám, které na záhonech chceme dále pěstovat. Např. po hořčici nepěstujeme brukvovitou zeleninu jako je zelí, kapusty a kedlubny. Tipy co vysévat kdy se dočtete zde.

Mulčovací kůra

Možná vás napadla jako první, protože je velmi rozšířená. Bohužel, kůra není příliš vhodný materiál k mulčovaní zeleninových záhonů. Její PH je příliš kyselé a tak vyhovuje jen okrasným výsadbám a kyselominým rostlinám.

Mulčování senem

Mulčování záhonů senem se také nedoporučuje, protože obsahuje hodně vykvetlých bylin se semeny, které by vám záhony znovu zaplevelily. Tím, že záhony mulčujeme a neryjeme, semena, která v záhoně již máme spí v hloubkách půdy, kde nemají šanci vyklíčit. Pozor tedy na rytí, mohli bychom semena na povrchu i hluboce spící aktivovat ke klíčení.

Jak začít mulčovat?

1. Nejprve nám vše musí dávat smysl. Myslete na půdní edafon. Čím je půda bohatší na společenstvo žijících organismů, tím je výkonnější. Mulčováním významně přispějeme k úrodnějším záhonům.
2. Jako mulč použijte to co máte k dispozici. Snažte se mulč získávat lokálně.
3. Při přímém výsevu do půdy na jaře raději s mulčí počkejte až rostliny vzejdou a povyrostou.
4. Před mulčováním se ujistěte, že záhon máte zkypřený a vlhký.
5. Různým tipům plodin vyhovuje jiná vrstva mulče. Nejvyšší okolo 15 cm vyhovuje žíznivým plodinám, ale i keřům a nově vysazeným stromům. Nezapomeňte však okolo rostlin nechat malý prosto, abyste neutopili srdce rostliny. Ostatní rostliny jako jsou květiny, kořenová, cibulová a lusková zelenina budou rádi za nižší vrstvu do 5cm.
6. Nebojte se experimentovat s různým tipem mulče. Klidně smíchejte listí s posekanou trávou a pozorujte jak rychle se mulč rozkládá a jak to vše vyhovuje rostlinám, které na záhonech pěstujete.

Závěrem

Jestliže nad mulčováním uvažujete, tak neváhejte a začněte hned jak to bude možné. Ušetříte si spoustu práce s kypřením a zaléváním záhonů. Navíc tím významně pomůžete celkové kondici vašich záhonů tak, že přispějete k bohatšímu půdnímu životu. Pamatujte, že jakmile vaše holá půda v horkých dnech bez zálivky proschne, tak záhony ztrácí tolik potřebný mikrobiom, tedy prospěšné půdní organismy. S mulčem tomu lze snadno předejít.

Článek Vše co potřebujete vědět o mulčování záhonů se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Každý správný pěstitel ví, že bez správné zálivky se pořádné úrody nedočká. Je ale nutné zalévat zeleninové záhony denně? V tomto článku popíši zásady správné zálivky záhonů od výsevu po sklizeň. Dočtete se jak efektivně zalévat a hospodařit s vodou na vaší zahradě.

Dešťová voda je nejlepší

V prvé řadě si pojďme říct, že nejlepší pro všechny naše rostliny, stromy a keře je jednoznačně dešťovka. Pokud tedy máte na své zahradě střechy, tak se pomocí okapů a nádrží snažte zachytit co nejvíce dešťové vody. Dešťová voda je měkká, což je pro rostliny ideální, neobsahuje chlór a hlavně je zcela zdarma.

Nádrže na vodu

Co se nádrží týče, tak nejlépe poslouží IBC kontejnery na 1000l (od 3000kč), které můžete sehnat i použité za dobrou cenu (od 1000kč). U použitých kontejnerů si dejte pozor na to co v nich bylo, mohou to být nebezpečné chemikálie, které na své zahradě nechcete vymývat.

Další možností jsou menší nádrže a sudy na 100-300l pod menší střechy. Nádrže na 300l jsme zakoupili nedávno za cenu 350kč. Pokud tyto nádrže ale nepřekryjete nějakým víkem s výřezem na okap, tak počítejte s tím, že se vám tam budou množit komáři. Do otevřených nádrží je také dobré dát kus dřevěného prkna pro topící se hmyz nebo ptáky.

Co se studniční vodou

Velkou výhodou dešťové vody v nádržích je, že se její teplota přizpůsobuje okolní teplotě, takže s ní rostlinám nemůžete ublížit šokem z ledové vody, např. studniční. I přes to, že máme několik nádrží se nám stává, že třeba 4 týdny pořádně nezaprší a voda nám dojde. V tom případě přečerpáváme vodu do nádrží ze studny. Nikdy s ní ale v létě nezaléváme přímo, vždy ji necháme ohřát v nádrži. Nádrže ideálně umisťujeme do stinných míst, zabráníme tak tvorbě řas.

Jak často zalévat?

Pojďme si ujasnit, že ani já a ani vy se jistě nechcete strhat zaléváním každý den. My ani nemůžeme, z důvodu dojíždění na zahradu. Naší zelenině musí stačit zálivka 1-2x do týdne. Samozřejmě, že je spoustu proměnných, o kterých si řekneme později, ale musím vyzdvihnout tuto zásadu:

Zaléváme měně často, ale o to intenzivněji.

Často vidím u jiných zahrádkářů jak každý den chodí s konví a rostliny jen lehce pokropí. Tento přístup je skoro otročina a není efektivní. Takové rostliny jsou pak zhýčkané a nemají žádný důvod vytvářet větší a hlavně hlubší kořenový systém. Spoléhají, že každý den se jim dostane trochu vláhy na povrhu půdy. Tito zahrádkáři si pak ve vedrech stěžují, že musí zalévat ráno i večer, protože po parném dni rostliny mají splihlé listy.

Mnohem lepší přístup je zalévat 1-2x týdně, ale s tím, že na metr čtvereční zeleninového záhonu týdně přijde 10-30 l vody (deště nebo zálivky), v závislosti na nárocích dané plodiny. Menší nároky na vodu má kořenová, cibulová a lusková zelenina a vyšší plodová a brukvovitá. Tím, že záhony takto prolijeme se voda dostane do hlubších vrstev půdy, kam si rostliny ochotně zakoření, a kde také déle vydrží vláha.

A teď k těm proměnným:

• Při přímém výsevu se snažíme zalévat častěji, protože semínka potřebují dostatek vláhy ke klíčení. U mrkve nebo petržele, kdy semínka klíčí i 3 týdny, se vyplatí na první týden řádky zakrýt dřevěným prknem nebo netkanou textilií, abychom zabránili velkému výparu vody.
• Jiné nároky na vláhu bude mít půda jílovitá a pískovitá. Jílovitá půda vláhu lépe podrží na delší dobu, kdežto u pískovité voda rychle proteče, tam je potřeba zálivka častější a zapracovat do půdy více humusu.
• Menší a mladší rostliny nejsou tak žíznivé jako vzrostlé rostliny. Čím je porost větší, tím více zaléváme.
• Nejvíce vody zelenina potřebuje když tvoří plody, bulvy a když narůstají kořeny. V období června a července je potřeba zálivka nejintenzivnější.

Kdy je nejlepší zalévat?

Nejlepší je zalévat brzy ráno nebo později večer, kdy je největší vlhkost vzduchu a minimalizuje se tak výpar. Nemá smysl zalévat uprostřed rozpáleného dne. Voda by se rychle vypařila a rostliny by mohly zažít šok z chladnější zálivky. Tak striktní ovšem nemusíme být na jaře a na podzim anebo když je pod mrakem.

Úplně nejvhodnější doba pro zalévání je před deštěm. Asi si říkáte, že proč si přidělávat práci, když za nás práci udělá déšť. Ale myslete na to, že vláhu chceme dodat do hlubších vrstev půdy. Pokud tedy půdu zavlažíme před deštěm, bude pak mnohem lépe vsakovat vodu z deště. Jistě znáte to, že když začnete zalévat suchou půdu, tak voda velmi rychle steče po povrchu a moc se ji nevsákne. Před deštěm si ji tak můžeme krásně připravit, aby vody pojmula co nejvíce. Navíc si vyprázdníme sudy a ty se tak mohou znovu naplnit.

8 zásad hospodárného zalévání

Nikdo z nás asi nemá neomezené množství dešťové vody takže ji chceme využít co nejefektivněji, souhlasíte? Přidávám pár tipů a shrnutí na závěr:

1. Zaléváme méně často, ale intenzivněji, aby si rostliny vytvořily hlubší kořenový systém.
2. Zaléváme ráno nebo večer, abychom minimalizovaly výpar.
3. Půdu pravidelně kypříme, abychom minimalizovali výpar.
4. Vyplatí se zalévat před deštěm, abychom podpořili vsakování vody.
5. Pokud je půda velmi suchá, zaléváme na etapy. Půdu nejprve pokropíme, počkáme až se vše vsákne a pokračujeme po chvilce, tak aby nám voda zbytečně nestékala po záhoně.
6. Při souvislém porostu zeleninu kropíme. Pokud máme větší spon rostlin, tak zaléváme přímo k okolí kořenu. Při nedostatku vody je možné, směřovat vodu přímo nad řádky zeleniny.
7. Zeleninu, kde se tvoří plíseň, jako rajčata, cukety, okurky nebo dýně nikdy nezaléváme na listy, ale ke kořenům.
8. Velmi efektivní je záhony mulčovat slámou, zavadlou trávou, vytrhaným plevelem nebo dřevní štěpkou. Významně tak omezíme výpar vody a ušetříme zálivku. Přečtěte si celý článek o mulčování.

Článek Jak nejlépe zalévat zeleninové záhony a jak při tom šetřit vodu se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.

Každý kdo někdy zakládal záhony rytím na trávníku ví, jak náročná a zdlouhavá činnost to je. Ani my jsme se tomuto kroku nevyhnuli. Když jsme před třemi lety v časovém presu na jaře zakládali zeleninové políčko na naší rodinné zahradě, neměli jsme pořádný plán, jak naložit s travními drny. Házeli jsme je na velkou hromadu, kde se do dnešního dne proměnily na krásný kompost. Ovšem dnes bych je skládala na kartony a založila instantní záhony bez rytí. Je to o poznání lehčí a rychlejší způsob, jak založit funkční záhon, bez odrnování a odplevelování. Předtím než popíši jak takový záhon založit, pojďme se blíže podívat na to, jak zahradničení bez rytí vlastně funguje a proč se spoustu permakulturistů a přírodních zahradníků přidává k tomuto zahradnickému hnutí.

Zahradničení bez rytí

Zahradničení bez rytí vychází z permakulturního přístupu, kde se mimo jiné snažíme pěstovat plodiny a květiny za co nejmenšího úsilí. Nejen, že ušetříme čas a síly, ale ve finále se postaráme o zdravější a produktivnější půdu. Jak je to možné? V jedné hrsti půdy žijí doslova miliardy nejrůznějších organismů, které společnými silami vykonávají životní funkce, jako je metabolismus, reprodukce, respirace, vylučují hormony, enzymy atd. Každá vrstva půdy je v tomto zcela unikátní. Pokud půdu ryjeme a obracíme, je to jako bychom převrátili mrakodrap vzhůru nohama, nastane v ní chaos. Krátkodobě sice podpoříme rozkladné procesy a přístup k dusíku, ale z dlouhodobého hlediska takto půdu vyčerpáváme. Inspirujme se přírodou, lesem. Nikdo tam půdu neryje, ale přesto je kyprá a plná života.

Jistě si říkáte jak půdu hnojit, když tam ani nemůžeme zarýt hnůj. Tady většinou nastává kámen úrazu pro začínající zahrádkáře. Každý rok je totiž potřeba přidat lehkou vrstvu kompostu, který nemají všichni k dispozici. My už naštěstí ano, takže si na záhony rozvozíme kompost ve vrstvě asi 5cm. Kompost funguje jako mulč proti plevelům a erozi, navíc dodá potřebné živiny do horních vrstev půdy. První rok až dva, než se nám kompost vytvoří, je samozřejmě možné mulčovat jiným organickým materiálem, např. slehlou posekanou trávou, spadaným listím, zeleným hnojením, slámou, senem či štěpkou. Případně je možné pěstovat půdokryvné plodiny jako jsou okurky a dýně.

Co budeme na záhony bez rytí potřebovat?

V prvé řadě je to karton, který nám bude sloužit jako zábrana proti prorůstání plevele. Bude potřeba dostatečné množství kartonu, tak aby zabral celou plochu budoucího záhonu. Nejvíce se osvědčily kartony od kol z cykloshopů. Jejich předností je velikost (malé kartony se musí skládat na sebe, aby se dostatečně překrývaly) a tloušťka. Jsou silnější než běžné krabice a tím pádem déle zadrží plevel, než se rozpadnou. Největší výhoda však spočívá v tom, že vám je obchody s jízdními koly rádi předají za odvoz. Bezpečnosti kartonů se obávat nemusíte. V záhonu se v průběhu času rozloží, obsahují jen organické materiály. Jsou lepeny přírodními škroby.

Další základní materiál je zemina. Může to být kompost, travní drny nebo zemina z výkopů. Tu nyní využíváme my, protože kopeme základy na skleník. Tady opravdu využijte to, co máte k dispozici. Máte k dispozici velké množství koňského hnoje? Výborně! Na instantní záhon se bude náramně hodit a vy tam budete moci hned vysadit na živiny náročné plodiny jako jsou třeba dýně nebo cukety. Pokud nemáte nic z jmenovaného, tak jako poslední možnost využijte dovezený kompost z kompostárny. Tak a teď se dostáváme k důležité otázce, jak to všechno navrstvit.

Jak vytvořit instantní záhony?

1. Vyberte si na zahradě vhodné místo pro to co chcete na záhoně pěstovat. Ideálně na slunci nebo v polostínu. Může to být kus trávníku, ale i místo zarostlé kopřivami nebo jiným plevelem. Pokud je vegetace vzrostlá, tak ji co nejvíce posekejte/posečte a hráběmi vyčistěte.
2. Pokud na záhon nespěcháte, vyplatí se na vybrané místo rozložit nepropustnou černou folii, která třeba za rok plevel významně oslabí. Tento krok však není vůbec potřeba.
3. A jdeme k věci. Připravíme si kartony, oddělejte z nich veškeré sponky, lepící pásky a plasty.
4. Na vybrané a posekané místo umístěte kartony jako půdorys vašeho nového záhonu. Důležité je, že jak na sebe jednotlivé kusy kartonu navazují, musí se dostatečně překrývat, alespoň 20cm.
5. Na kartony následně navezte půdní materiál. Pokud máte hnůj, vytvořte na kartonu 10-15 cm vrstvu. Na hnůj pak navezte vrstvu kompostu nebo půdu z výkopů, cca 10-15 cm. Celková vrstva by tedy měla tvořit od 20-30 cm. Nebojte se to celé dostatečně udusat, zalít a ihned osázet. S hnojem se na záhon budou hodit brambory, dýně, kukuřice, cukety, rajčata nebo papriky. Je možné použít i samotný kompost ve vrstvě od 20-30cm, navozte ho přímo na karton a dostatečně udusejte. Vše důkladně zalejte vodou a osázejte.
6. Cílem je, záhon pokrýt vegetací, abychom zabránili zaplevelení. Jak si vypěstovat kvalitní sazenice se dočtete zde.

Nebojte se experimentovat

Nebojte se s půdním pokryvem experimentovat. Klidně si umíchejte směs jílu, písku a listovky. Snažte se použít jakýkoliv dostupný organický materiál, který by mohl plodinám, které chcete pěstovat vyhovovat. Záhon je možné vytvořit i z travních drnů, které na sebe naskládáte vzhůru nohama, tak aby byly trávou dolů. Do travních drnů, pak udělejte důlky v průměru 20 cm a hloubky 20 cm, které vyplníte kompostem a vysadíte tam ideálně dýně, které záhon pokryjí. Zhruba za rok se travní drny rozloží na výživnou půdu.

Je jedno, kdy záhony připravíte. Pokud to bude na jaře či brzkém létě, můžete na nich ještě ten rok vypěstovat zeleninu nebo trvalky. Pokud záhon založíte na konci léta nebo na podzim, tak jej osázejte zeleným hnojením, například hořčicí nebo svazenkou. To jej svými kořeny obohatí na živiny, prokypří a na zimu pokryje ochranou mulčí.

Další tipy aneb fantazii se meze nekladou

Instantní lehce vyvýšené záhony se vyplatí olemovat, zejména, pokud je zakládáte na nerovném povrchu. K tomuto účelu se hodí různá dřevěná prkna nebo klády. Mně se osvědčilo záhony oplést pruty, vypadá to velmi esteticky.

Pokud zakládáte celé záhonoviště bez rytí i s cesty mezi záhony, je důležité karton vést i pod cesty, s dostatečnými překryvy. Cestičky pak vysypte dřevěnou štěpkou, nebude vám tam tak prorůstat žádný plevel.

Pokud nemáte dostatečnou vrstvu půdy na kartonech, je možné v půdě vyhloubit důlky i přes karton, doplnit kompostem nebo substrátem a tyto důlky osázet, takže rostliny budou moci kořenit hlouběji než je vaše vrstva na kartonech.

Karton se zhruba za rok rozloží, plevel by do té doby měl být natolik oslabený, že vrstvu půdy nedokáže prorůst, ovšem ne vždy se nám to podaří. Je možné, že přeci jen nějaký plevel proroste na povrch. Proto doporučuji půdu pokrýt vegetací, aby těmto plevelům stínila a oni tak dále nesílily. Pokud máme možnost, tak plevel samozřejmě vytrhneme.

Na naší zahradě již máme několik takových záhonů a fungují více let bez problému. Dále je neryjeme, ale každoročně přidáváme vrstvu kompostu. Tento článek vychází z mé osobní zkušenosti, kdy se mi zakládání instantních záhonů na kartonech velice osvědčilo.

Mohlo by vás zajímat:

• Předpěstování sazenic – nejčastější chyby a jak jim lze předejít
• Experimentální instantní záhon na koňském hnoji
• Mykorhiza na zahradě: Význam mykorhizních hub pro rostliny, aplikace a produkty
• Vše co potřebujete vědět o mulčování záhonů

Článek Jak založit instantní záhony na trávníku bez rytí se nejdříve objevil na Blíže k přírodě.