ALE! I přes všechny výzvy se mi letos podařilo vypěstovat spoustu zeleniny – čerstvé i na uskladnění. V tomto článku se s vámi podělím o to, jak jsem to zvládla, a přidám pár tipů, jak bez velkého úsilí vypěstovat co nejvíce plodin.

Jarní sklizeň ředkviček a špenátu

Kdyby se nezanesl pramen na louce u vesnice, kde má máma zahradu, tak jsme mohli mít krásný potůček kousek od záhonoviště po celý rok. Takhle bohužel voda teče jen na jaře a tu a tam nám zaplaví záhony a půdu okolo skleníku. Máme sice nějaká opatření, ale když k tomu ještě vydatně prší, tak pak voda u skleníku stojí klidně několik dní. Půda ve skleníku se tak nasytí vodou a já na jaře ve skleníku nemusím zalévat.

Vypěstovala jsem tam boží úrodu ředkviček, salátů, asijské zeleniny, rukoly a špenátu, i když jsme na zahradu v brzkém jaře zajeli jen občas a skleník vůbec nezalévali. Abych vláhu ve skleníku podržela co nejdéle, tak jsem výsev této zeleniny přikryla bílou netkanou textilií a tím ji zároveň ochránila před chladem. Tohle musím rozhodně zopakovat!

Zahradní influencerka v akci

Velkou součástí mých zahradnických prací bylo také dokumentování a tvorba obsahu pro můj Instagram @gardeniczech. Rok 2024 byl z pohledu Instagramu přelomový. Podařilo se mi oslovit spoustu nových sledujících (které tímto srdečně vítám!) a začala dostávat čím dál víc nabídek na spolupráci. Většinu jsem odmítla, ale navázala jsem tři dlouhodobé spolupráce, které mi udělaly obrovskou radost.

1. specialnizahradnictvi.cz – eshop se specializovaným vybavením pro pěstitele. Domluvili jsme pro vás stálý slevový kód GARDENICZECH10.
2. Biogarden – výrobce přírodního přípravku Polyversum (zakoupíš s výše zmíněným slevovým kódem) proti plísním, který obsahuje chytrou houbu. Natáčím pro ně užitečná videa.
3. Tuselie – výrobce zavlažovacích OLLA nádob. Na jaře jsem od nich obdržela balík těchto hliněných pomocníků, které mi neuvěřitelně usnadnily zavlažování skleníku i venkovního záhonu. O jejich fungování vám povím v následující kapitole.

Revoluce ve skleníku: OLLA nádoby v akci

Můj skleník letos zažil naprostou revoluci v zavlažování. Systém od Tuselie funguje na principu samospádu, spojených nádob a kapilárního vzlínání. Ve zkratce: do rohu skleníku jsem umístila 200l nádrž na vodu, z níž vedou hadičky přes filtr ke keramickým OLLA modulům zakopaným do půdy. Tyto moduly pomalu uvolňují vodu přímo k rostlinám.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Denisa | zahradnice a blogerka (@gardeniczech)

V praxi to znamená, že jsem skleník nemusela každý den zalévat. Pěstovala jsem zde okurky, papriky a celer, které rostly skvěle i přes horké léto. Zalévala jsem jen při hnojení jíchou nebo během extrémních veder, kdy okurkám voda z nádob nestačila. Tento modulový systém mi ušetřil spoustu vody, času i energie a vím, že mi bude sloužit ještě dlouhé roky.

Jediný problém byl se zanášením filtru dešťovou vodou, což jsme řešili výměnou filtru za palivový. Do budoucna plánuji lepší filtraci vody při plnění hlavní nádrže.

Vypěstovala jsem uspokojivé zelí!

Musím tomuto úspěchu věnovat samostatnou kapitolu :D. Kdo mě sleduje déle, tak ví, že jsem se o pěstování zelí pokoušela více let, ale nikdy to tak úplně nevyšlo. Buď bylo moc sucho, moc škůdců nebo erupce na slunci, ale větší brukvovitá zelenina se mi prostě nikdy nedařila vypěstovat. Ovšem letos to je jiná písnička.

Sazenice zelí jsem si předpěstovala doma pod světly a na jaře zasadila na záhon. Opravdu dlouhou dobu rostly extrémně pomalým tempem, ale v srpnu se zelí začaly tvořit hlávky a k mému překvapení celkem rychle nabývaly na objemu. Na podzim už jsem začala zelí postupně sklízet a užívat si ho na talíři. Větší zásoba zavařeného cuketového zelí najednou postrádala smysl, ale nebýt skvělého receptu na cuketové zelí, tak nevím co bych s těmi cuketami dělala.

Nekonečná sklizeň cuket a patizonů

Na chodbě do chaty jsem měla celé léto kýble plné patizonů a cuket. Plné kýble jsem brala i na rodinná setkání, aby si je rozebrali. Výtěžnost mě velice překvapila. Patizony i cukety jsem pěstovala na zahradě v pronájmu na experimentálním záhoně založeném na kartonech a vrstvě koňského hnoje. Tento záhon měl letos 3. rok života a s kvalitou půdy jsem byla velmi spokojená. V této krásně kypré půdě jedna rostlina patizonu plodila až 12 plodů najednou. Velikost rostlin dosahovala až metrové výšky a plocha listů cuket byla snad největší jakou jsem kdy viděla. Pravdou je, že na jaře jsme na záhon rozházeli novou asi 5 cm vrstvu koňského hnoje.

Na tomto záhoně jsem také vypěstovala chilli papriky, zelená hokaida k uskladnění a nádhernou barevnou kukuřici odrůdy Glass Gem, ta se nakonec stala mou nejoblíbenější plodinou tohoto roku.

Bez kukuřice to už nepůjde

Proč jsem si nikdy nevšimla jak je kukuřice nádherná majestátní rostlina, jak si vítr pohrává s jejími dlouhými zelenými listy. Mě tak moc bavilo pozorovat jak roste! Navíc jsem věděla, že odrůda Glass Gem vytváří barevné klasy se zrny každé jiné barvy. Těšila jsem se na sklizeň jak malá holka. Kukuřici jsem pěstovala asi jen na jednom m2 v počtu 10 rostlin. Byla příliš na husto, to musím uznat, ale zároveň se tak hezky podpírala. Pod kukuřicí se plazily dýně a celé to moc hezky fungovalo.

Mrkve nebylo přáno

S mrkví to letos nebylo snadné. Kvůli omezenému času s ročním dítětem jsem nebyla schopná udržet výsev dostatečně vlhký, což vedlo k tomu, že mi semena vysychala. I když jsem výsev opakovala třikrát, výsledek byl slabý. Na podzim jsem nakonec sklidila alespoň malé množství mrkve.

Čemu se dařilo i bez velké námahy

Jako již tradičně se na naší zahradě daří pěstovat téměř bez péče cibule, fazole a červená řepa. Díky tomu mám hezké zásoby této zeleniny na delší dobu. Sklizeň česneku byla dobrá, taktéž s minimálním úsilím. Pěstovala jsem neznámou odrůdy ruského paličáku od hobby pěstitele, který již bohužel není mezi námi. Proto jsem si nejlepší česneky dala stranou na sadbu a v listopadu opět zasadila. Chci aby tento druh česneku pěstovaný po dlouhé roky kamarádky tatínkem dále přežíval, navíc se mu v našich podmínkách docela líbí.

Zahradničení s ročním synem

Syn byl a je skutečně velká proměnná, se kterou je třeba neustále kalkulovat. Než začal chodit, tak nebylo těžké se záhonům ještě jakž takž věnovat i v jeho bdělosti. Bylo to do začátku léta, kdy zahrada vyžaduje nejvíce práce s přípravami záhonů, výsevy atd. Stačilo mu kousek od záhonů rozložit deku, strategicky umístit tatru, aby mu bránila vstupu do záhonu, a rozhodit hračky nebo jiné lákavé předměty. I tak jsem ho samozřejmě neustále kontrolovala, běhala k němu a nebo za ním, když se rozhodl batolit se na průzkumy.

Jenže jak začal chodit, tak tohle byla konečná. Pak už se v podstatě nemůžete otočit zády. Navíc Tomáška samozřejmě všechno na zahradě zajímalo. Miloval otrhávat rajčata a hlavně zalévání. To ho mimochodem drží do dneška a zalévání prázdnou konví už není nic pro něj.

Zahradničení v létě se tak smrsklo jen na sklizeň a rychlé zalití toho nejnutnějšího. Jelikož jsem celé léto byla se synem přes den sama, tak téměř veškerá práce na zahradě byla na mě. Nepomáhal mi nikdo (kromě syna). Nestíhala jsem ani zamulčovat všechny záhony, tak jak bych potřebovala.

Samozřejmě mě synovo zapálení nesmírně těší, další rok už bude rozumnější a já doufám, že si lásku nejen k zalévání na zahradě udrží.

Loučení s pronajatou zahradou

Velké záhonoviště i se skleníkem máme u mamky na zahradě na její chalupě v Českém středohoří. Já však přes léto pobývala na jiné zahradě s malou roubenkou v sousední vesnici přes kopec. Tuto zahradu jsme měli 4 roky v pronájmu. Byla jsem za tu možnost neskutečně vděčná, hlavně z toho důvodu, že si léto strávené v bytě s Tomáškem nedovedu představit. Ze zahrady byl nádherný výhled přes údolí na protější kopce, louky a lesy. Z chaloupky jsem udělala dva kroky a byla jsem venku.

Vědomí, že to není naše zahrada, bylo zpočátku dosti limitující. Člověk nechce dělat výsadby nebo zakládat nové záhony, ale postupně jsme pookřáli a stejně se do toho pustili. Právě tam vznikali instantní záhony, experimentální záhon na koňském hnoji, nové jahodové záhony a odkrytí staré skalky s novou výsadbou trvalek. Věděli jsme, že nájemní smlouva bude tento rok končit, ale doufali jsme v její prodloužení. Majitel se bohužel rozhodl jinak a nám nezbývalo nic jiného než se se zahradou rozloučit.

Podzim byl tedy ve stylu vystěhovávání. Člověk by neřekl, co všechno se dá za ty čtyři roky nasbírat. Vyklízení zahrady bylo o to horší, že mohl pracovat vždy jen jeden z nás, zatímco druhý musel hlídat Tomáška. Některé trvalky jsme přesadili k mamce na zahradu a tam také směřuje má pozornost.

Zahradnické cíle pro rok 2025

V dalším roce tedy budu trávit čas na mamky zahradě. Miluji to tam snad ještě více než na zahradě v pronájmu. Mamky zahrada je větší, slunnější, také s krásným výhledem. S mamkou a jejím přítelem jsme se domluvili, že bychom si v podkroví udělali malý pokojíček a mohli tak některé víkendy a léto trávit tam.

Plány mám tedy víceméně stejné, osadit záhonoviště bylinkami, květy, zeleninou, tak abych vytvořila oázu pro užitečné živočichy a člověka. Chtěla bych také vytvořit nový záhon bez rytí na místě, kam sypeme posekanou trávu. Mým záměrem je tam pěstovat první rok brambory a další roky tam vytvořit trvalkový záhon. Držte mi palce, aby na to byl čas!

Článek Jak jsem zvládla zahradnickou sezónu 2024 s malým dítětem se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Rizikové těhotenství a rekonstrukce bytu

Tohle byly asi dva největší stresory. Rizikové těhotenství jsem měla kvůli předchozím potratům a rekonstrukce mi znemožnila pobyt doma v bytě. Po zdravotní stránce jsem se ale cítila dobře. Samozřejmě jsem se šetřila, ale táhlo mě to na zahradu. První zimní měsíce jsem ještě trávila doma, ale od března přítel započal rekonstrukci bytového jádra svépomocí a já se přesunula k mamce domů. No vynechám detaily jako spaní ve společné posteli s mojí mamkou :D. Zahrada se pro mě opět stala únikem od stresu, že se rekonstrukce protáhne (protáhla) a nestihne se do porodu (stihla s nedodělávky).

Tradičně jsem zahradnickou sezónu započala lednovou výměnou semínek na Instagramu, kterou pořádáme pod hashtagem #vymenimseminka23. V březnu jsem si pak vysela první papriky a poprvé jsem je měla pod umělým světlem.

Pěstování sadby zeleniny pod světlem

Dlouho jsem laškovala s myšlenkou, že by si mé sazeničky v zimě a brzkém jaře zasloužily více světla v podobě zářivky. Světlo jsem vybírala opravdu dlouho. Na internetu zas tolik informací o přisvěcování zeleniny není a nikdo z mého okolí nic takového neměl. Nakonec jsem rozhodla pro zářivky, které používá i Botanický ústav Akademie věd České republiky a zakoupila následující set:

• 2 x zářivky Narva LT-T8 Bio Vital 36W
• svítidlo ecolite
• digitální časový spínač ecolite

Táta mi vyrobil jednoduchý stojánek pro svítidlo, abych jej mohla snižovat a zvyšovat podle toho, jak sazenice porostou. Jednalo se o velice jednoduchý základní setup, který mi umožnil předpěstovat asi 20 paprik a brukvovitou zeleninu (ano, opět jsem se o ní pokusila).

Svícení fungovalo skvěle a sazenice rostly jedna báseň. Poprvé jsem i použila výsevní substrát bez rašeliny z Lidlu. Nakonec se ukázalo pár smutnic, které jsem pochytala žlutými lepovými destičkami. Naštěstí vše rostlo bez problému. Díky svícení jsem se tak krásně vyhla vytáhlým sazenicím.

Jaro s pupkem, Májou a zahradou

U mamky, ale hlavně v uzavřeném bytě, už mi začalo být těsno, a tak jsem si nechala napsat neschopenku na chalupu (čti zahradu). Přítel chodil z práce na střeše do práce na bytu, přesto si našel čas mě na zahradě navštěvovat alespoň nějaké večery. Byla jsem po většinu dne sama, těhotná, jen se psem a zahradou. Mamka, která mi byla velkou oporou se snažila na chalupu jezdit a pomáhat mi kdy jen jí to šichty dovolily.

Naštěstí záhony byly víceméně připravené již z podzimu. Začal vykukovat česnek, který jsem měla z nové sadby od souseda a já začala vysévat další zeleninu s tím, že se to nějak podá i s malým miminkem.

Od dubna jsem byla ve třetím trimestru, ale břicho mi dovolovalo nějaké to sázení. Přeci jen jsem záhony trochu přizpůsobila mému změněnému stavu. Na experimentálních záhonech bez rytí na zahradě v pronájmu ve vedlejší vesnici jsem s pomocí mamky zasadila jen brambory, jakože budou bez práce. V sezóně jsem je pak skutečně jen jednou zběžně okopala a jinak celá zahrada v pronájmu šla na vedlejší kolej. Více péče se dočkala až od přítele na podzim.

Na mamky zahradě, tedy tam kde mám zeleninové záhony, jsem také byla střízlivější a nerozjížděla příliš velkou divočinu v podobě polykultury. Volila jsem jednoduché monokulturní sekce určitých typů zelenin nebo smíšené kultury. Šlo mi hlavně o to, aby vše bylo jednoduché na péči a abych v řádcích mohla pracovat s plozkořezem, tedy abych se nemusela ohýbat.

Vysela / zasadila jsem ven hlavně červené řepy, kedlubny, mrkev, petržel, pár rajčat, cuketu, zelí, květák (na zkoušku), saláty, fazole a hrách. Do skleníku pak saláty, okurky a papriky. Jak se tomu dařilo?

Ach to počasí…

To by bylo, abych zde neměla kapitolku, kde si jako správná zahradkářka nebudu stěžovat na počasí. Rok 2023 byl jeden velký extrém v podobě sucha, horka a pak vlastně i dešťů. Na jaře, když jsem rozjela všechny výsevy a zasadila sazenice prakticky nepršelo, jakože vůbec. Marná snaha hypnotizovat meteo-radar a doufat, že se ty mraky nad ČR stočí k nám.

Nějakou vodu jsme měli nachytanou v nádržích a občas jsem záhony prolila, ale nakonec to sklouzlo k tomu, že jsem vodu dávkovala přímo pod sazenice, nejčastěji zelí a květáku, ze kterých ve finále stejně nic nebylo. Prostě to nevyrostlo. Doma pod světly sazenice vypadaly hezky, myslím, že jsem je i zodpovědně otužovala, ale z brukvovité zeleniny jsem sklidila jen krásné kedlubny giganty. Proč zrovna jim se dařilo nevím, ale podmínky měly téměř identické. Samozřejmě jsem měla zamulčováno, bez mulče bych nejspíš nesklidila vůbec nic.

Ať žije mulč

Všechno ostatní rostlo standartně dobře a nevyžadovalo pravidelnou zálivku. Ano i v extrémních tropech a suchu lze s minimem zálivky vypěstovat rajčata a dýně. Hned na jaře jsem na záhonech držela mulč a vysazovala do ní. Mulčovala jsem promíchaným koňským hnojem, posekanou trávou a zbytky listí a natě z podzimu. Pod mulčí se držela vlhká kyprá půda, ale v průběhu sezóny se mulč začala už dost rozkládat a chtělo by to přidat. Na to už ale nebyl čas.

Mulčovala jsem i ve skleníku a pod papriky a okurky nastlala samotnou zavadlou posekanou trávu.

Druhá sezóna ve skleníku

Ve skleníku jsem jen prohodila strany, kde jsem pěstvala okruky a papriky. Na brzkém jaře jsem tam rozhodila zbytek holubince, lehce zapravila do povrchu zeminy a vidlemi provzdušnila. Okurky jsem vysela přímo a pravidelně zalévala. Papriky jsem zasadila a věnovala jim to nejlepší co jako zahradní influencerka mám….hnojík, mykorhizu symbiom, hnojivo ze slepičinců weiky a prášek z vaječných skořápek. To samé jsem myslím dávala do důlků i ven k dýním a rajčatům. Musím říct, že tyto plodiny skutečně rostly skvěle.

S přítelem se nám ale vůbec nepovedla opora pro okurky salátovky. Jako loni jsme vedli po celé straně skleníku drát pro oporu, ale místo provázku pro konkrétní rostliny, jsme dráty vedly až na zem k rostlinám a okurkám se na ty dráty moc nechtělo. Provázky jsou rozhodně lepší a k drátům už se nevrátím. I tak těch okurek ale bylo dost. Na dráty jsem jim aktivně pomáhala a pak už jsem je nechávala plazit i po zemi a ono to nějak plodilo.

Papriky jsem měla asi deset druhů sladkých a z pálivých jen jalapenos na nakládání, protože mám ještě plno sušených z předchozích sezón. Nakonec jsme těch sladkých paprik měly opravdu dost a začaly plodit i poměrně brzy, díky včasnému předpěstování pod umělým světlem. Odrůdu Liebesapfel jsem sklízela již koncem července.

Porod v tropu

Malej si nakonec dával docela na čas a já přenášela až do tropického července. V té době se záhony už musely spolehnout na sebe a skleník zaléval mamky Jára.

Po porodu jsem samozřejmě s malým byla doma. Rekonstrukce se stihla opravdu jen tak tak, s tím, že jsme v posledních dnech před porodem uklízeli byt od suti a prachu. Nebylo všechno hotovo, ale voda tekla, záchod splachoval a zbytek už se dokončoval tzv. za běhu.

Jenže, ty tropy mě v bytě se všemi třemi okny na jih naprosto ničily. Nedalo se tam vydržet, a tak jsme se rozhodli, že se přesuneme opět na chalupu do zděného baráku, kde opravdu bylo o poznání lépe. Přítel s námi byl prvních 14 dní nonstop a tak jsem stihla i něco málo na té zahradě.

Jaká byla sklizeň?

Sklizeň byla uspokojivá. Nejhorší byla asi mrkev a petržel. V tom suchu mi vůbec nevzešla, takže mi nakonec došla trpělivost a ten záhon v meziřádcích z obav, že nebude čas ani síla jen zamulčovala a v srpnu tam vysela zelené hnojení.

Nevyrostl ani květák a zelí bylo miniaturní. Asi mi to není souzeno, již jsem se o to pokoušela několikrát, ale tentokrát mé snahy definitivně pohřbilo sucho. Jen kedlubny přežily tropy i nálety dřepčíků a na konci léta se skvěle rozjely a nakonec dorostly úctyhodné velikosti.

Mohla bych ještě vyzdvihnout sklizeň červené a salátové řepy. I s malým jsem zvládla zavařit spoustu sklenic červené řepy a má mamča si zavařila dost i pro sebe.

Překvapila mě sklizeň brambor. Co se záhonu a zeminy týče, tak myslím, že v již rok rozloženém koňském hnoji na experimentálním záhoně bez rytí měly skvělé podmínky. Samozřejmě, že kdyby měly více vláhy, tak úroda mohla být vyšší. Ale i tak jsem sklidila dvě přepravky krásných a poměrně velkých brambor, které máme do teď.

Léto a podzim na zahradě s miminkem

První týdny v červenci byly s Tomáškem opravdu složité. Na záhony jsem maximálně vyběhla na kochačku, rychlou sklizeň, ale jinak jsem se naplno věnovala malému. Srpen už byl co se naší souhry lepší a tak jsem měla čas začít úrodu zpracovávat.

Jak se postupně uvolňovalo místo na záhonech, tak jsem na prázdná místa vysela zelené hnojení. To na mých záhonech testuji teprve druhým rokem a letos jsem vysela hned tři druhy:

• luskoobilnou směs
• svazenku
• hořčici

Pozoruji a budu pozorovat jak se tyto druhy osvědčí a na příští rok chystám o zeleném hnojení článek na blog. Prozatím jsem před zimou porost zeleného hnojení vzala jen srpem, protože vše šlo na květ, hořčice jako první. Nechtěla jsem aby se vytvořila semena.

No a pak napadl sníh a udeřily docela silné mrazy. To už jsme ale byli doma v Mostě a na zahradu se dostávali naprosto sporadicky. Po oblevě jsme v prosinci stihli ještě zasadit česnek z mé sadby a já osázela několik květináčů okrasnými cibulovinami ve stylu lasagne.

Sklidili jsme toho dost

Nakonec se sezóna vyvedla nad očekávání. Neměla jsem je veliká. Když se zamyslím, tak na to sucho na jaře, tropy v létě a můj nedostatek času v hlavní sezóně, se sklidilo opravdu dost zeleniny a opět jsme zásobovali nejen nás, ale i bližší rodinu.

Co se těhotenství a mateřství týče, tak jsem měla štěstí, že nejvíce práce jsem odvedla na jaře, kdy jsem ještě byla schopná. V konečné fázi těhotenství už vše bylo na svém místě, zamulčované a připravené na všechno, co si pro nás rok 2023 přichystal.

Pro rok 2024 mám plány už větší, i když v konečném důsledku to s malým lezoucím batoletem bude nejspíš ještě náročnější než s ležícím miminkem. No uvidíme…:)

Článek Ohlédnutí za zahradní sezónou 2023 s malým miminkem se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Modeling aneb extrémní toxická zátěž

Řeknu vám, že za celé mé dospívání, kdy jsem pracovala jako modelka, toho na mě bylo použito spousty. Ochotně jsem se nastavovala vizážistkám a ty na mě patlaly co jim přišlo pod ruku. Na vlasy mi dávaly tuny tužidel, gelů a laku, že vytvořily takovou helmu, která šla jen odmočit a smýt šamponem (samozřejmě toxickým). Když si na to vzpomenu, je mi z toho úzko.

V té době jsem netušila, že chemická konvenční kosmetika obsahuje látky, které narušují naší hormonální rovnováhu, což může vést až k problémům s plodností. Život šel dál, já přestala dělat modeling a začala jsem studovat vysokou školu. Měla jsem přítele a starala se o domácnost. Měla jsem radost, když jsem objevila funkční kosmetiku nebo domácí úklidové přípravky za pár kaček a pokračovala v zajetých kolejích.

Až když jsem začala zahradničit a přičuchla k přírodnímu zahradničení a permakultuře, došlo mi, že nechci používat chemii na své zahradě. Ještě chvíli mi ale nedocházelo, že tu chemii ochotně patlám na sebe a ještě se v ní koupu.

Začalo to vleklou vyrážkou

Je tomu tři roky, kdy jsem se po psychicky náročném životním období osypala na obličeji. Já, která měla bezproblémovou pleť a snesla veškerý chemický koktejl, kterým mě líčili.

Začalo to zcela nevinně, malým, ale svědivým flíčkem pod okem. Červený flíček nemizel a místo toho se začal zvětšovat kolem celého oka. To už jsem zbystřila, protože oční okolí se stalo natolik citlivým, že jsem tam nesnesla vůbec nic. V té době už jsem si vyráběla nějakou přírodní kosmetiku, ale i to bylo pro mou citlivou zanícenou kůži příliš. A co víc, vyrážka se rozšířila i na druhé oko a po celém čele.

To jsem ještě nevěděla, že to nakonec budu mít po celém obličeji a krku, stylem odlupujících se šupin a strupů. Představte si, že do toho všeho ještě učíte na střední škole a denně jste v kontaktu se stovkami studentů (všichni naštěstí byli tak ohleduplní, že neřekli ani slovo).

Přechod na přírodní kosmetiku byl pozvolný

Vyrážka trvala už 5 měsíců a mé tělo bilo na poplach. Samozřejmě, že klíč bylo srovnat se psychicky, vyřešit si minulost a radovat se z přítomnosti. Jenže to není jen tak. Mnohem jednoduší je soustředit se na vnější věci, jako je například přírodní kosmetika a netoxická domácnost.

Naštěstí jsem byla natolik podezíravá, abych se vyhnula kortikoidům a zkoušení nepřeberného množství mastiček. Na jaře mi nejvíce začalo pomáhat sluníčko, koloidní stříbro na čištění pleti a odvar z řepíku lékařského na obklady. Nic jiného má pleť nesnesla.

V té době jsem zavedla netoxickou domácnost a definitivně vyměnila sprcháče a šampony za přírodní mýdla a šampuky. Dekorativní kosmetiku jsem odložila do šuplíku a raději nepoužívala vůbec.

Vyrážka začala ustupovat a já zas s chutí vyrážela mezi lidi.

Mohla za vyrážku má vyrobená přírodní kosmetika?

Vyrážka se mi objevila v době, kdy už jsem experimentovala s výrobou přírodní kosmetiky. Zkoušela jsem první krémy a oleje. Dodnes nemohu se 100 % jistotou říct, že to mou vyrobenou kosmetikou nebylo, ale mohu s jistotou říct, že se žádná vyrážka neobjevila bezprostředně po aplikaci.

Já si myslím, že má vleklá vyrážka s přechodem na přírodní kosmetiku příliš nesouvisela. A jestli ano, tak dnes má pleť snese zase všechno. Ale omezila jsem se jen na pár kvalitních produktů a přípravků a razím minimalismus.

Citlivá pleť může s přechodem na přírodní kosmetiku reagovat

Někteří lidé mají zkušenost, že s přechodem na čistě přírodní kosmetiku se jejich pleť začne čistit. Toxické usazeniny začnou vyplouvat na povrch kůže, což se může projevit zčervenáním, akné a pupínky. Nyní je potřeba vytrvat a tento očistný proces pleti dopřát. Doporučila bych produkt na čas raději vynechat a nechat pokožku volně dýchat. Pokud se problémy nebudou příliš prohlubovat, měla by se pleť dát do pár týdnů dohromady.

Některé citlivé typy pleti také mohou reagovat na konzervanty, které se v přírodní kosmetice používají. Pleť do té doby byla zvyklá na parabeny. Zvykaní opět trvá několik týdnů. Pokud však vaše pleť reaguje okamžitě pupínky, svědením či pálením, raději produkt přestaňte využívat úplně.

Ne všechno přírodní je přírodní, aneb ať žije greenwashing

Když s přechodem na čistě přírodní kosmetiku začínáte, tak je docela těžké se v té nabídce zorientovat. Také mně chvíli trvalo pochopit, že „přírodní“ šampon s 98 % přírodních složek vlastně znamená 2 % chemie, která může dost ublížit. Já sama na tyhle marketingové triky dost dobře slyšela. Hodně mi pomohla facebooková skupina Svět Non Toxic, díky níž jsem se seznámila s termínem netoxická kosmetika, která bezpečněji označuje čistou přírodní kosmetiku bez škodlivých látek. Jejich nekompromisní přístup ke konvenční chemické drogerii mi otevřel oči. Tady prostě nelze dělat kompromisy. Je to buď a nebo.

Toto NEJSOU přírodní šampony s čistým netoxickým složením:

A proč vlastně používat jen čistou přírodní netoxickou kosmetiku?

Jak nám může běžná konvenční kosmetika škodit?

Kůže je náš největší tělesný orgán. Je schopná vstřebávat až 60 % látek, které na ní namažeme, až do krevního řečiště. Včetně všech silikonů, parabenů a dalších levných a tím pádem hojně využívaných surovin. Máme zjištěné jak ty látky reagují s lidským tělem? Víme toho už více, než naši rodiče, ale stále je spoustu otazníků a domněnek.

• Parabeny narušuji náš hormonální systém a mohou vést až ke vzniku rakoviny.
• Silikony ucpávají póry. Některé silikony jsou toxické a karcinogenní.
• Hliník, používaný v deodorantech, tělo neumí odbourat a tak se v těle usazuje.
• Pod parfameci se v konvenční kosmetice schovává spoustu škodlivých ropných látek, narušující hormonální rovnováhu. Jsou to alergeny, které mohou vyvolat bolest hlavy až astma. Výrobci navíc ani nejsou povinni jednotlivé vonné složky vyjmenovat, stačí ve složení (INCI) napsat parfume a mají vystaráno.

Orientace nebo důvěra v kvalitní přírodní značky je zásadní

Jen jsem naťukla špičku ledovce škodlivosti konvenční kosmetiky. Naštěstí, dnes už jsme schopni rozlišit dobré kosmetické složky od těch špatných. Je pravdou, že čistě přírodní netoxická kosmetika je dražší, ALE neobsahuje levné ropné deriváty, které mají potenciál vážně ohrožovat naše zdraví a plodnost.

Pro začátek bych doporučila podívat se na složení kosmetiky, kterou denně používáte. Poradím výborného pomocníka na vyhodnocení škodlivosti jednotlivých složek v kosmetice. Ty názvy jsou šílené, nic neříkající, ale tato stránka vám poradí s čím máte co dočinění.

Pokud i to je na vás příliš, je možné důvěřovat přírodním eshopům zaměřující se jen na čistou přírodní kosmetiku. Při přechodu na přírodní kosmetiku jsou velmi nápomocné. Sežene tam vše od sprchových gelů, po mycí prostředky, až po dekorativní kosmetiku.

• https://www.biooo.cz/

• https://www.econea.cz/

Využijte můj slevový kód na econea.cz ve znění BLIZEKPRIRODE na slevu 150 kč při nákupu nad 1500 kč. Kód se vkládá do košíku.

• https://www.brainmarket.cz/

Jednou za čas sem publikuji i své recenze na netoxické produkty. Přečtěte si třeba mou recenzi na přírodní řasenky Lavera.

Článek Přechod na přírodní kosmetiku – zkušenost a doporučení se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

V článku se dočtete o mé zkušenosti s přechodem z konvenčních bot na barefoot. Přechod na barefoot je pro mě kontinuální období více než 3 let. Jak to celé začalo, jaká jsou pozitiva barefoot a které boty doporučuji?

Je tomu asi 3 roky, kdy má sestra přišla s nápadem si společně vyrobit huarache sandály v rámci víkendové narozeninové oslavy. Nakoupily se podrážky, šňůrky a korálky na ozdobu a sestra nás naučila jednoduché vázání huarache sandálů přímo na nohu.

Huarache sandály to začalo

Asi jako většina z vás jsem neměla tušení co to huarache je. Tento typ sandálů je na velmi tenké podrážce, kterou si vystřihnete na míru vaším nohou a pak přímo na noze navážete/sešněrujete/zamotáte provázek. Huarache sandály se nám všem povedly a pro mě se staly oblíbenou obuví na celé následující léto. Již teď se nemůžu dočkat až je vytáhnu na svou 4. letní sezónu.

Největší výhodu shledávám v jejich skladnosti, lehkosti, omyvatelnosti a pocitu kontaktu s terénem. Nemám problém si je vzít na kolo, do města, do vody nebo na chození přes slacklinu. Pokud si úvaz pamatujete z paměti, tak si ho navíc můžete kdykoliv povolit či utáhnout.

Výhody barefoot obuvi a mé zkušenosti

Během společného pletení nás má sestra zasvětila do tajů barefoot obuvi a naznačila fyziologické výhody tzv. chůze na boso nebo s tenkou podrážkou. Taková obuv přináší mnoho výhod, protože poskytuje nohám dostatek prostoru se roztáhnout a nijak nedeformuje prsty. Naše chodidla nepotřebují podporu klenby, byla stvořena na chůzi na boso a tím si jí také přirozeně posilují. Jste v bližším kontaktu se zemí, takže cítíte nerovnosti terénu a tomu přizpůsobujete chůzi.

Nebudu lhát, občas to na větších ostrých kamínkách může být trošku nepříjemné. Většinou je to ale přesně naopak, kdy nerovnosti příjemně stimulují reflexní zóny na chodidlech.

Nejlepší je začít s barefoot obuví již od dětství, dnes už je spousta značek, které ji vyrábí i pro ty nejmenší, např. Be Lenka. Nebojte se však začít i v dospělosti. Mnoho fyzioterapeutů barefoot obuv doporučuje, protože podporuje správné držení těla. Je možné, že si tím vyřešíte vleklé problémy s bolestí zad.

Chůze na boso nebo s barefoot obuví je z počátku o zvyku. Pokud jste rychlíci a ostatní nestíhají vaše tempo chůze, s barefoot obuví pravděpodobně zpomalíte, protože přizpůsobíte rychlost chůze a způsob nášlapu terénu.

Já si na sandálky zvykla asi za týden. Má zkušenost byla, že první dny jsem nešikovně narážela prsty na vyvýšeniny jako jsou větší kameny a obrubníky, ale tělo samo brzy pochopilo jak našlapovat, aby se to dále nestávalo.

No jo, ale léto skončilo a co dál? Mám se vrátit do úzkých kozaček na klýnku nebo…?

Jaké doporučuji zimní barefoot boty?

Nadcházející zimu jsem ještě zvládla v konvenční obuvy, v létě jsem se zas vrátila k vyrobeným sandálům a pořídila cenově přijatelné barefoot tenisky Anatomic. Jenže tuhle zimu už jsem potřebovala nové zimní boty. Po velice nepříjemné zkušenosti zkoušení nespočet párů nepohodlných bot v běžném obuvnictví a přečtení několika diskuzí jsem se rozhodla zainvestovat do pořádných teplých zimních barefoot bot.

Rozhoupávala jsem se déle, protože ceny takových bot začínají na 3000 kč. Moje volba padla na značku Be Lenka model Winter 2.0. Těšila jsem se na ně jak malá holka, ale když jsem je vyndala z krabice, tak jsem byla chvíli v šoku. V prostoru špičky jsou opravdu široké, ale hned jak jsem si je obula, tak jsem věděla, že to je ono!

Řeknu vám, že pohodlnější boty jsem na sobě neměla. Mají v sobě merino vlnu a tak jsem byla celou zimu v teple a hlavně v suchu. Na širší špičku jsem si již zvykla a připadá mi už úplně normální. Za to pohodlí bych je nevyměnila za nic na světě a už vím, že to pro mě bude priorita navždy. Úzkým kozačkám na podpatku v mém botníku definitivně odzvonilo.

Hodlám v barefoot i běhat

Nedávno jsem si zakoupila i barefoot boty na běhaní a už se moc těším, až je vyzkouším v terénu. Běhám raději traily v lese, tak jsem moc zvědavá, jak se mi bude dařit. Hned jak je pořádně otestuji, tak vám to sem doplním ;).

Přechod na barefoot obuv je osvobozující

Asi jste pochopili, že svůj botník průběžně obnovuji na barefoot. Jamile začnete, tak pochopíte, že jiné boty jsou prostě nepohodlné. Když si vzpomenu na mé dětství a dospívání, kdy jsem jako mažoretka pochodovala dlouhé průvody městem v těsně utažených kozačkách do špičky, běhala v nich celé víkendy na různých vystoupeních, dělala modelku na vysokých podpatcích, tak si myslím, že jsem si ten přechod opravdu zasloužila.

Tak co nalákala jsem vás? Dejte volnosti šanci :).

Určitě si prohlédněte nabídku dalších českých barefoot eshopů:

https://www.naboso.cz/

https://www.littleshoes.cz/

Mohlo by vás zajímat:

• Recenze na ponožkoboty Skinners Comfort 2.0: Nová dimenze barefoot obuvy
• Recenze na zimní turistické boty Be Lenka Ranger 2.0

Článek Můj přechod na barefoot – spokojenost nebo vyhozené peníze? se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Na své příjmy si nestěžuji, ale pořád mi to jako mladému člověku nestačí na můj vytoužený sen pořídit si dům s velkou zahradou. Snažím se si tedy šetřit, abych měla základ na hypotéku, které se do budoucna asi nevyhnu. Peníze šetřím ve více oblastech, ale moje nejoblíbenější je zahradničení. Naštěstí máme k dispozici zahradu u mamky na chalupě, která je nedaleko místa bydliště. Můžeme si tak vypěstovat svou zeleninu a ovoce tam.

Zelenina a ovoce

V letní sezóně prakticky nekupujeme ovoce ani zeleninu. Jsme schopní si vypěstovat spoustu sezónní zeleniny a stravujeme se podle toho co právě dozrává, začíná to hráškem, saláty, mangoldem. Brzy nastoupí cukety, francouzské fazolky, rajčata, rané mrkve aj. Musím podotknout, že to samozřejmě není zadarmo a na zahradě si to musíme tzv. odmakat. Vyžaduje to mnoho úsilí, ale je to zároveň náš koníček.

Když bych si představila, že všechnu tu zeleninu budu muset kupovat, tak bych se nejspíš nedoplatila. Nehledě na to, že lokální strava nezatěžuje přírodu dalekou dopravou a zbytečným balením.

Nemusíme nutně pěstovat všechno, náš soused třeba pěstuje brambory a okurky, je možné s ním něco směnit, ale já mu ráda za výpěstky zaplatím. Získám tak brambory přes celou zimu a okurky nakladačky si naložím do sklenic.

Konzervace potravin

Každá správná pěstitelka si své potraviny také zavařuje a jinak konzervuje. Já zavařuji prakticky celé léto. V zimě tak máme své zásoby nakládané červené řepy, kvašené zeleniny, kečupů, pálivých omáček, nejrůznějších marmelád a dalších pochutin. Už jste někdy měli nakládané houby? Jsou vynikající.

Přečtěte si článek s tipy jak zpracovat rajčata a chilli papričky.

Vydejte se na sběr do přírody

Na jídle také šetřím tím, že jíme dost hub a jiných volně rostoucích plodů. Houby rostou po celý rok. V zimě rostou dřevokazné houby. Na jaře začnou růst výborné čirůvky májovky, pak kačenky české a smrži. Je třeba se v houbách vzdělávat a před konzumací se vždy ujistit, že máme správný druh.

Volně rostoucí ovoce

Nemáte svojí zahradu? Nevadí! V okolí vesnic, ale i malých a velkých měst nám naši předci vysázeli spoustu ovocných stromů a keřů, kde plody spadají na zem, uhnijou a v lepším případě je sežere divoká zvěř. Vydejte se na průzkum periférií a určitě na nějaké takové stromy narazíte. Já mám v našem okolí vytipovaný starý třešňový sad, hrušně podél cesty, několik starých jabloní s výbornými jablky, švestky, spousta druhů myrobalánů, vlašské ořechy a další. Pro začátek můžu vřele doporučit web a aplikaci na-ovoce.cz, kde dobří lidé zapisují souřadnice volně plodících stromů a keřů.

Vitamíny a léčiva zadarmo

O volné dny ráda vyrážím na louky, kde sbírám bylinky do čajů a mastí, které si vyrábím. Říká se, že na každou nemoc existuje bylinka. Zjistěte si, které bylinky by mohli být prospěšně právě pro vás a rozhlédněte se po okolí. Dost často ty správné bylinky rostou velice blízko, třeba zrovna na vaší zahradě. Doplňujete pravidelně vitamín C? Děláte dobře, ale co takhle ho užívat ve své přirozené formě. Největší zásobárnou vitamínu C jsou u náš šípky, které rostou snad všude. Nasušte si plody šípku a dopřejte si v zimě lahodný šípkový čas. Ušetříte tak za potravinové doplňky.

Věci z druhé ruky

Už dávno nepodléhám neustále novým modním trendům. Více se rozmýšlím, co potřebuji a co si koupím.

Sekáč neboli second-hand

Hodně oblečení jsem si nakoupila v mém oblíbeném sekáči v Mostě, do té doby než ho zavřeli. Řeknu Vám, že několik kousků, bylo tak kvalitních a nápaditých, že bych je v běžném obchodě s oblečením nesehnala. Chtěla bych varovat, před tím co se často stává a to je bezhlavé nakupovaní v akcích sekáčů, kdy je třeba vše za 10kč a vy si tak nakoupíte x kousků, které reálně vynosíte jen párkrát. Mám teď plnou skříň krásných letních šatů, ale ve finále celé léto trávím na zahradě v šortkách :D. No nic, potrpím si na nadčasové kousky a to co vyřadím nosím na swapové akce ve stylu přines co nepotřebuješ a odnes si co uneseš. Opět platí ta samá rada, dobře si rozmyslete co opravdu potřebujete. U oblečení se teď snažím držet těchto pravidel:

• míň je víc
• kvalita nad cenou

Nebojím se investovat třeba 6000 do kvalitních kožených pohorek, protože vím, že mi budou sloužit dlouhá léta a ve finále na nich vydělám. Vyvarujte se kupování levných nekvalitních kousků, které za rok vyhodíte.

Nábytek z bazarů

Když něco potřebuji, podívám se nejprve do online bazarů nebo na facebookový marketplace. Loni jsem sehnala starší, ale fešný gauč za odvoz a brzy si pojedu pro tv stolek a komodu za zlomek původní ceny. Kvalitní nábytek může sloužit dlouhá léta. Nemusí nutně skončit na sběrném dvoře. I vy, když se něčeho zbavujete, tak to můžete zkusit prodat za pár stovek/tisíc na bazarech. Pozor ale na zavlečení štěnic. Nábytek vždy dobře prohlédněte. Doporučuji pro jistotu použít horkovzdušnou páru.

Přivydělejte si něco bokem

Umíte péct kváskový chléb? Kvasíte zeleninu? Nebo třeba háčkujete čepice? Zkuste nabídnout své výrobky po známých a přijít si tak na nějakou kačku navíc. Já si občas přivydělám tím, že prodám přírodní mýdla a jinou kosmetiku, kterou vyrábím. Můžu tak nakoupit větší množství surovin za výhodnější cenu, takže i mě samotné pak vyjde vyrobená kosmetika levněji, než kdybych nakupovala v malém množství.

Vyrobte si, upečte si, opravte si aneb zlaté české ručičky

Tím, že jsem se naučila vyrábět přírodní kosmetiku ušetřím dost. Vyrábím si i mýdlo na praní, mýdlo na mytí nádobí, podlah a jiných povrchů. Mám tak netoxickou domácnost, neutrácím za domácnost majlant a nepotřebuji žádné plastové nádoby. Vytvářím méně odpadu a alespoň doma žiji ve zdravém prostředí bez zbytečné chemie.

Lidé už zapomněli na to být soběstační, zapomněli na dovednosti našich předků. Spoléhají na systém a jsou v něm uvězněni. Kdo řekl, že každý rok potřebujete nový telefon? Kdo vám řekl, že vaše bunda už je out? To vy rozhodujete. Dnes a denně se můžete naučit něco nového. I když už se nebudete pravděpodobně učit od svých předků. Já se učím spoustu dovedností z knih a z facebookových skupin. Jen si zadejte do vyhledávače co potřebujete a jistě narazíte na spoustu návodů. Kdo má čas, může se tím prolouskat, kdo nemá, tak může využít přehršel placených kurzů. Investice do vzdělání je ta nejlepší, tak na to myslete.

Pár tipů navíc

• Vyrobte si doma jogurt, je to opravdu snadné.
• K domácímu úklidu často postačí ocet nebo soda.
• Ocet funguje jako skvělá aviváž. Prádlo změkčí, rychle vyvane a udržuje vaší pračku bez vodního kamene.
• Buďte více venku a všímejte si, kde co roste.
• Choďte více pěšky, jezděte na kole nebo veřejnou dopravou.
• Nelyžujte, ale běžkujte, nic to nestojí.
• Zahradničíte? Začněte semenařit.
• Máte přebytky ze zahrady? Vyměňujte nebo je nabídněte za peníze.
• Používejte zdroje z okolí. Poptejte se známých a sousedů.
• Namnožte si pokojové rostlinky, třeba Aloe vera, můžete jimi obdarovat své přátelé.
• Sušením ovoce nebo zeleniny si vytvoříte skvělé zásoby na zimu bez potřeby konzervantů.
• V sezóně je zelenina levnější, nakupte větší množství a začněte kvasit. Kvašená zelenina v lednici vydrží až půl roku. Je probiotická a plná vitamínů.
• Dávejte na věci větší pozor, zvláště na ty drahé.

Článek Jak šetřit peníze a přírodu zároveň se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Užívám hořčík pravidelně už tři roky a výsledky mě doslova ohromily. První účinky jsem pocítila již po týdnu užívání. Rozhodla jsem se pro dlouhodobé užívání hořčíku, protože jsem prakticky od puberty pociťovala příznaky nedostatku hořčíku, jen mi dlouho nedocházela spojitost právě s tímto nezbytným prvkem.

V současné době je problém s nedostatkem hořčíku široce uznávaný, protože mnozí z nás ani netuší, že ho mají v deficitu. Studie ukazují, že významná část západní populace má nedostatek hořčíku, přestože výsledky krevních testů často naznačují opak. Hořčík se totiž ukládá především v buňkách a tkáních, a tak jeho hladinu v krvi nelze vždy spolehlivě vyhodnotit. Mnozí lidé tedy svůj problém s nedostatkem hořčíku nikdy neodhalí, a to i přesto, že mohou pociťovat různé zdravotní problémy.

V tomto článku se podělím o své osobní zkušenosti s dlouhodobým užíváním hořčíku, jak mi pomohl, a které formy hořčíku považuji za nejlepší pro efektivní suplementaci. Pokud se potýkáte s únavou, stresem nebo problémy se spánkem, možná budete překvapeni, jak moc může hořčík změnit váš život.

Příznaky nedostatku hořčíku

• třes a svalové křeče (včetně menstruačních)
• chronická únava
• nervozita, stres, podrážděnost
• bušení srdce
• špatné soustředění a migrény
• poruchy spánku

Mé projevy nedostatku hořčíku

V posledních 3 letech jsem střídavě trpěla skoro všemi příznaky nedostatku hořčíku. První nebo druhý den menstruace jsem nebyla schopná vykonávat běžné činnosti a jen jsem ležela v bolestech. Obecně nejsem zastáncem analgetik, ale výjimečně jsem si něco vzala, jinak bych nebyla schopná jít do práce.

Nezvládala jsem stres a byla jsem nepřiměřeně výbušná. Bušení srdce jsem čas od času zažívala, hlavně v klidovém režimu, kdy se mi občas divoce rozbušilo. Měla jsem problémy se soustředěním a vnímáním okolí.. Navíc jsem trpěla na migrény. Navíc jsem trpěla na migrény, které někdy trvaly i týden. Tento problém jsem řešila i s odborníky na neurologii, ale bohužel bez výsledku.

První impuls k dlouhodobému užívání hořčíku jsem měla díky facebookové skupině Svět non-toxic. Nastudovala jsem si všechny možné dostupné materiály, diskuze i cizojazyčné zdroje. Rozhodla se objednat si dva druhy hořčíku vhodné pro dlouhodobé užívání s rozdílnými účinky. Dále jsem zavedla koupele v epsomské soli a na kůži si stříkám magnesium olej.

Formy hořčíku – který je pro vás ten nejlepší?

Hořčík se jako elementární prvek v přírodě samostatně nevyskytuje. Nacházíme ho vždy ve sloučeninách. Na trhu se nejčastěji prodávají následné formy, pojďme si o nich stručně něco říct.

• Oxid hořečnatý (magnesium oxide) – Tato forma hořčíku je nejčastější v lékárnách, její nevýhodou je nízká vstřebatelnost. Nedoporučuji.
• Citrát hořečnatý (magnesium citrate) – Oblíbená forma hořčíku, výhodou je velmi nízká cena a dobrá vstřebatelnost. Nevýhodou je projímací účinek při dlouhodobé suplementaci.
• L-treonát hořečnatý (magnesium L-Threonate) – Výhodou je, že jako jediný dokáže projít skrz hematoencefalickou bariéru do mozku. Zlepšuje mentální činnost. Nevýhodou je vyšší cena. O mé dvouměsíční zkušenosti s užíváním treonátu si můžete přečíst zde.
• Malát hořečnatý (magnesium malate) – Doporučuje se pro lidi trpící únavou. Energizující forma, která se užívá v dopoledních hodinách.
• Glycinát hořečnatý (magneisum glycinate/bisglycinate) – Vysoce vstřebatelný, nevyvolává průjem. Zklidňující chelátová forma, která se užívá před spánkem.
• Taurát hořečnatý (magnesium taurate) – Doporučuje se jako prevence před kardiovaskulárními choroby, podpora při ateroskleróze a vysokém krevním tlaku.
• Chlorid hořečnatý (magnesium chloride) – Používáme transdermálně, takže ho vstřebáváme skrz kůži.
• Síran hořečnatý (magnesium sulfate) – Známe pod pojmem epsomská sůl, používá se také transdermálně v koupelích.

První dvě formy bych nedoporučila, nejsou vhodné pro dlouhodobé užívání hořčíku bez vedlejších účinků.

Pro ústní dlouhodobé užívání hořčíku je nejlepší hořčík dle poměru cena/výkon bisglycinát nebo malát.

Jaké magnesium doplňky doporučuji pro dlouhodobé užívání?

Užívám magnesium ráno a večer. Přes léto nepravidelně, protože přijímám dostatek hořčíku z naší čerstvé listové zeleniny, kterou pěstujeme bez chemie. Od podzimu, ale přistupuji k pravidelnému užívání hořčíku.

Ráno užívám 1 tabletu Magnesium Optimizer od Jarrow Formulas. Balení obsahuje 200 tablet, takže vydrží 3-6 měsíců, podle toho zda denně užíváte 1 nebo 2 tablety. Tento energizující hořčík ve formě magnesium malátu je obzvlášť vhodný pro dlouhodobé užívání, protože se vyznačuje vysokou biologickou dostupností a dobrou absorpcí v těle. Magnesium malát také přispívá k vyšší energii a zlepšení fyzického výkonu, což je ideální pro každodenní použití. Kromě toho obsahuje 70 % denní referenční hodnoty příjmu vitamínu B6, který, jak se dále dočtete, je důležitý pro správné ukládání hořčíku v buňkách. Obsažený je také Taurin, který synergicky s magnesiem snižuje oxidativní stres a riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Večer užívám magnesium bisglycinát Performance magnesium powder od Brain Max s příchutí tropického ovoce. I když chuť je lehce cítí jako „chemická“, tak jste za ní opravdu rádi, protože čisté magnesium v prášku je jen pro silnější povahy (vyzkoušeno). Výhodou prášku je, že si můžete upravit dávkování podle potřeby. Kromě toho je zde opět přítomný důležitý kofaktor vitamín B6, díky čemuž se hořčík skvěle vstřebává a to bez dráždění žaludku. Tento typ hořčíku je obzvlášť účinný při podpoře kvalitního spánku a relaxace, což je důležité pro celkové zdraví a regeneraci. Spím po něm doslova jak miminko celou noc. Pokud byste užívali doporučenou denní dávku, balení vydrží 3 měsíce. Já si ale dávkuji menší než doporučené množství, protože hořčík přijímám i ráno.

Jak mi dlouhodobé užívání hořčíku pomohlo?

Po necelém měsíci důsledného užívání hořčíku jsem po opravdu dlouhé době zažila bezbolestnou menstruaci. Sama jsem nevěřila, jak moc může magnesium pomoci. Navíc se mi výrazně zlepšil spánek– nyní spím celou noc téměř bez probuzení a ráno se budím odpočatá. Cítím se i mnohem lépe psychicky, jsem více usměvavá, nic mě jen tak nerozhodí. Mám ze sebe radost, protože jsem produktivnější. Velice se mi hořčík osvědčil i během těhotenství, kdy jsem ho brala společně s komplexním vitamínem pro těhotné.

Celkově si nemůžu dlouhodobé užívání hořčíku vynachválit, celá zkušenost je pro mě velice pozitivní a hodlám v suplementaci dál pokračovat.

Hořčík nyní kupuji i jako dárek pro mé blízké a také jako já pokračují v jeho dlouhodobém užívání na vlastní pěst. Tento článek píšu, abych pomohla i vám zjistit, jak vám doplňky hořčíku mohou pomoci. Jsou vhodné pro sportovce, ženy s bolestivou menstruací, ženy v přechodu, lidi pod velkým stresem, stejně jako pro osoby s úzkostmi a depresemi. S depresí a stresem si není radno zahrávat. Podívejte se na web – online terapeuty na Hedepy.cz, kde možná zjistíte více. Je však důležité zdůraznit, že užívání hořčíku není kouzelný lék – zlepšení může přijít, ale je třeba mít na paměti, že hořčík v těle ovlivňuje i další minerály a vitamíny. Na to se podíváme v následující kapitole.

Nakupuji zde

Nakupuji zde

Doplňky k dlouhodobému užívání hořčíku

Při dlouhodobém užívání hořčíku nám může lehce klesat hladina draslíku v těle. Je proto důležité zajistit, aby naše tělo mělo dostatek tohoto minerálu. Proto užívám zmíněný Jarrow Magnesium Optimizer, protože mimo energizující formu hořčíku malát obsahuje i draslík.

Oba mnou doporučované produkty obsahují vitamín B6, který je klíčový pro správnou suplementaci hořčíku. Vitamín B6 napomáhá jeho vstřebávání a uložení v buňkách. Výzkumy naznačují, že kombinace magnesia a vitaminu B6 má lepší vliv na zvládání stresu u dospělých, než užívání samotného magnesia.

Samozřejmě není nutné vše doplňovat. Možná namítáte, že vitamíny přeci získáváme stravou. B6 se nachází v játrech, vepřovém mase, vajíčkách, banánech, lahůdkovém droždí a třeba ve fermentované zelenině. Draslík je obsažený ve fazolích, v sušeném ovoci, v banánech a také v bramborách.

Přirozené zdroje hořčíku

• vysokoprocentní hořká čokoláda
• avokádo
• mandle a jiné oříšky
• luštěniny
• semínka
• celozrnné obiloviny
• zelená listová zelenina

Nejlepší hořčík pro dlouhodobé užívání?

Dlouhodobé užívání hořčíku se mi nesmírně osvědčilo. Doporučuji denní suplementaci, abyste pocítili účinky v plném rozsahu. Odrazuji však od dlouhodobého užívání nejčastější formy z lékáren, tj. citrátu hořečnatého (často ve formě šumivých tablet). I když má výbornou vstřebatelnost, může při dlouhodobém užívání způsobovat zažívací problémy. Jako akutní doplnění například po větším sportovním výkonu je však v pořádku.

Mně se osvědčila kombinace magnesium malát v kapslích ráno a magnesium bisglycinát v prášku před spaním. Tyto formy hořčíku jsou dobře vstřebatelné a nabízejí vynikající poměr cena/výkon.

Doporučuji nakupovat na českém e-shopu brainmarket.cz, který nabízí široký sortiment kvalitních potravinových doplňků a přípravků pro zdravý životní styl, založený na nejnovějších vědeckých publikacích.

Vyzkoušejte produkty, které jsem si vybrala:

Doporučuji

Doporučuji

Článek Jak mi dlouhodobé užívání hořčíku změnilo život – moje zkušenost a recenze produktů se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Rok 2021 svým počasím opět překvapil. Jaro bylo poměrně chladné, deštivé, větrné, a podobně vypadaly dny i na začátku léta. Letošní sezóna pro mě byla jiná, protože jsem téměř celé léto trávila v blízkosti zahrady a denně tam docházela z naší pronajaté chatičky ve vedlejší vesnici. Na chatě jsme s přítelem sice měli velké plány co se zahradou, ale nakonec jsme tam provedli jen prořezávky a údržbu zeleného plotu. To bylo docela peklo, protože je dlouhý přes 80 metrů. Rozbitý a děravý plaňkový plot mi překazil plány na tvoření jakýchkoli zeleninových záhonů. Riskovali bychom, že nám výpěstky ožere vysoká zvěř.

Rajčata to neměla jednoduché

Na záhoně u mamky jsem se těšila na rajčata. Chtěla jsem vyzkoušet nové odrůdy, od kterých jsem získala nová semínka. Problémem minulých sezón ale bylo pozdní dozrávání, proto jsem se rozhodla vysadit rajčata a papriky hned po zmrzlých. Počasí se bohužel nelepšilo a rostlinky ve vlhké studené zemi chřadly. Moje mamka už těm chudinkám nedávala šanci, ale já věřila, že se zmátoří. Naštěstí se po dvou týdnech opravdu probraly a ve finále hezky vyrostly. Nově jsem pod rajčata zkoušela zapracovat rozemleté vaječné skořápky pro dostatek vápníku a epsomskou sůl pro lepší příjem minerálů z půdy.

Plíseň nastoupila brzy

V srpnu začala postupem vlhkého léta úřadovat plíseň bramborová a rychlost, jakou se po rajčatech šířila, mě nemile překvapila. Během 3 dnů byly postupně napadené nejen listy, ale i stonky a některé plody. Rozhodla jsem se tak většinu plodů rajčat otrhat, zavěsit ve stodole a uskladnit v bedýnkách na půdě. Udělala jsem dobře a rajčata hezky postupně dozrávala.

Nové odrůdy rajčat

Z nových odrůd mě příjemně překvapilo rajče Gardener´s Delight od permasemínek, které je výborné chuťově. Taková ta vyvážená sladko-kyselá chuť. Bohužel se mi neosvědčila stará česká odrůda Imun, také od permasemínek, která než stačila dozrát, tak byla napadena plísní jako první. Je to keříčková odrůda a myslím, že se vyplatí u ní mít nějakou oporu nebo pod ní mít černou folii, aby listy nebyly příliš ve styku s půdou.

Čemu se dařilo

V tomto roce jsem konečně s úspěchem vypěstovala okurky hadovky. Dala jsem druhou šanci nehybridní okurce Marketmore a ta hezky plodila jak ve fóliáku, tak i na záhoně. Tradičně jsem vypěstovala spousta cuket odrůdy Zuboda. Dařilo se tyčkovým fazolím, z kterých jsem konečně vypěstovala větší množství i do zásob. Vypíchla bych velmi plodnou odrůdu Blauhilde, kterou jsem nestačila zpracovávat. Stejně bohatě plodil i hrášek, takže jsme mohli i rozdávat. Nesmím opomenout ani skvělý jablečný rok, tento rok byl jablek nadbytek a my si tak nechali vylisovat výborný mošt.

Vybudovali jsme dýnoviště

Z přebytku zeminy jsme na jaře vytvořili dýňoviště. Pohnojili jsme jej králičím a slepičím hnojem a já jej opletla pruty, takže na začátku sezóny hezky vynikalo. Dýně rychle rostly a brzy vše přerostly, to nám ale nevadilo, protože bohatě plodily. Pěstovali jsme dýně hokaido, u kterých mi vyhovuje chuť, velikost, tenčí slupka a skladovatelnost. Ze třech rostlin jsme jich vypěstovali asi 20. Novinkou pro mě byla dýně Sweet Meat Oregon Homestead, z té jsme vypěstovali jen dvě dýně. Bohužel se mi nepodařilo skrz tu dýňovou džungli provést ruční opylení, tak nebudu mít svá vlastní semínka. Celkově jsme ale z dýňoviště nadšení. Bohatá úroda, a v sezóně téměř bez péče. Učíme se vařit více jídel z dýně a na příští rok plánujeme vybudovat ještě jedno podobné.

Čemu se nedařilo

Asi největší fiasko byly okurky nakladačky, tam jsem se musela spolehnout na úrodu od souseda, protože ty moje plodily sporadicky. Nedařilo se také sladkým paprikám, rostlinky trpěly chladným a mokrým startem a nikdy se z toho úplně neoklepaly. Bulvový celer také nevyrostl do velké slávy. Dělá mi problém vypiplat silnou sadbu, takže jsem ráda, že jsem vůbec vypěstovala pár malých celerů do polévek.

Novinkou je kompostér

Asi největší zahradní projekt tohoto roku bylo vybudování kompostu z euro palet. Pověřila jsem tím přítele, ale pomáhala jsem s nátěrem. Palety jsme ošetřili lněným olejem. Kompost konečně stojí, ale ještě jsou potřeba nějaké dodělávky. Nikomu se však nechce přeházet obrovskou hromadu prozatímního kompostu, která stojí a zaclání novému kompostu.

Shrnutí sezóny

Sezóna 2021 přinesla nové poznatky, zkusila jsem poprvé vypěstovat pastinák a ačokču. Dařilo se mangoldu, kořenové zelenině a dýním. Nedařilo se okurkám nakladačkám a rajčatům, které ve velkém sežehla plíseň. Máme větší záhony, nové dýňoviště a po třech letech konečně i pořádný kompost. Záhonoviště v létě překypovalo barvami díky chrpě, měsíčku, afrikánům a lichořeřišnici. Podařilo se nám poprvé udržet na uzdě dřepčíky. Molice však na brukvovité zelenině dál úřadují. Získala jsem nové poznatky a už teď se těším na nadcházející sezónu.

Poznámka: Tato anketa je vložena automaticky do příspěvku.

Článek Ohled za zahradnickou sezónou 2021 se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Tak už je to tady zase a tentokrát o chlup horší než loni. S blížícím se příchodem nového roku děcka vycházejí do ulic a vypouštějí petardy. Moje fenka Mája byla první roky proti zvukům petard zcela imunní, jinak řečeno měla to na salámu. Radovala jsem se z toho, protože vím, jak se trápila naše Bublinka, kterou jsme měli v dětství, jak se při každé ráně objevila u nohou a během silvestrovského večera nevylezla z koupelny, která byla uprostřed bytu nejlépe odhlučněná proti venkovním zvukům.

S Májou jsem se tedy radovala až do předminulého roku, kdy jsem ji vzala na novoroční zahradní oslavu ke kamarádovi. Nemilým překvapením pro mě byla účast člověka, který si s sebou vzal celý arsenál nejrůznějších petard a jiných druhů ohňostrojů. Vysvětlovat podnapilému člověku, který si v těchto věcech vyloženě libuje, že se to mému psovi úplně nezamlouvá, nemělo moc smysl. Během chvilky, kdy to každou chvilku prásklo nedaleko od Máji, měla už docela schízu. Na tu zahradu ji už samozřejmě neberu, protože když jsem to jednou během následujícího roku zkusila, měla již psychický blok a klepala se tam jak ratlík. Jo, ten osudný Silvestr mě fakt štve, protože jak jsem psala v úvodu, tak letošní rok všechny ty rány prožívá daleko hůře.

Letos to začalo docela nevinně. Nevím proč ty petardy lidé zapalují už od začátku prosince, ale když jsme je doma slyšeli, tak Mája jen přikrčila uši a šla se uklidit někam na její oblíbené místo. Před týdnem jsme ale cestou z nákupu viděli a slyšeli nedaleký ohňostroj a Mája se na vodítku začala zuřivě sápat domů. Odmítala jsem se nechat za ní táhnout, tak jsem se s ní zastavila a v kleče jsem se ji snažila hlazením a slovy uklidnit. Ohňostroj skončil, Mája se lehce uklidnila a my došli domů. Večer téhož dne se ale na venčení už moc netvářila, ve skutečnosti nechtěla vůbec ven a přítel ji musel ven odtáhnout, aby se vůbec vyčůrala.

Od toho dne jak vyjdeme z baráku, je viditelně nervózní a chce se vydat opačným směrem, než kde byl zmíněný ohňostroj. Vrchol všeho je, že když jsme si dělali táborák na chalupě, kam jsme odjeli, aby měla klid, tak se ho bála, protože v něm praskalo dřevo! Jestli to takhle půjde dál, tak se bude každý rok celý prosinec klepat doma. Musím s tím/ s ní něco udělat. Letos už na terapii není čas, ale příští rok začneme už v létě se zvykáním na zvuky petard. Dočetla jsem se, že není od věci sehnat nahrávku s těmito zvuky a začít ji potichu přehrávat při společné hře se psem. Když na ni nebude reagovat, můžeme hlasitost postupem terapie zvyšovat. V konečné fázi je možné použít pravé petardy.

Nevím, jestli dojdeme tak daleko, ale zkusit to musím. Petardy nyní nenávidím, i když se přiznám, že jako malé dítě jsem je jednu zimu s kamarádkou také pouštěla. Lákalo nás na tom cosi rebelského, ale neuvědomovala jsem si, jaké důsledky může naše počínání mít. Nejen, že to stresuje psy a následně i jejich pány, ale po takovém vypráskaném Silvestru zůstávají ve vzduchu zplodiny hoření a vyšší koncentrace těžkých kovů, které se využívají k obarvení ohňostroje. Traumatizuje to nejen domácí zvířata, ale i ptactvo, které to může odnést až smrtí. Prosím, je nutné snažit se citlivě toto vysvětlit svému okolí. Sama jsem šla za dětmi, které odpalovaly petardy přímo před naším domem. Vysvětlila jsem jim, že se můj pes bojí jít ven a poprosila je, aby s tím přestali. A světe div se, pomohlo to.

Kdyby lidé raději věnovali peníze utracené za ohňostroje na charitu, neměli by z toho ve finále lepší pocit? Nestačí se nám podívat na ohňostroj pořádaný obcí/ městem? S Májou mě čeká ještě spousta práce, a i když si za to její trauma můžu částečně sama, tak bych byla moc ráda, kdyby se to dále neprohlubovalo, a kdyby lidé domýšleli, jaké jsou důsledky petard a ohňostrojů.

Jak psům můžeme pomoci?

1. Při venčení se pokud možno vyhýbejte městu a místům odkud se petardy ozývají. Na delší procházku jděte raději před setměním. Psa mějte vždy na vodítku.
2. Doma zavřete okna, pusťte rádio nebo televizi.
3. Zkuste psa odreagovat třeba pamlskem nebo hrou.
4. Pokud je pes již vystresován, nijak extra si ho nevšímejte, nehlaďte ho a neuklidňujte.
5. Buďte psovi nablízku a vyzařujte klid.

Článek Trápení naší Máji aneb blíží se Silvestr se nejdříve objevil na Blíže k přírode.