Každý pořádný houbař má jistě nasušené zásoby hub, ale ten opravdu zapálený si neodpustí čerstvé zimní jedlé houby. Ví, že jedlé houby rostou od podzimu až do jara. Jsou to většinou chutné a léčivé dřevokazné houby, které snesou mrazy. V mrazech zastaví svůj růst, a když je nad nulou, pokračují v růstu. Pokud tedy není dlouhé mrazivé období, můžeme být v lese překvapivě úspěšní, protože takových houbařů nadšenců není mnoho. Které rozšířené druhy jedlých hub se dají v zimě najít?

Penízovka sametonohá

(Flammulina velutipes)

Penízovka je chutná odolná houba, která vydrží mrazy až do -10°C. Roste od října do března v trsech na listnatých stromech, tlejících kmenech a pařezech. Díky své delikátní chuti ji celý svět zná pod japonským jménem enoki. Kloubouk má široký 3-8 cm a je medově zbarvený do oranžova. Noha je tmavá, hnědočerná. Záměna je možná s mírně jedovatou třepenitkou svazčitou, která však nemá tmavou nohu.

Penízovky se vyplatí přidávat do polévek či omáček pod maso. Jako jiné dřevokazné houby vykazuje léčivé vlastnosti. Obsahuje látky s antibakteriálním a protirakovinným účinkem. Nejjednodušší je naložit houbu do silného alkoholu a vytvořit tak tinkturu.

Jidášovo ucho

(Auricularia auricula-judae)

Jidášovo ucho neboli bolcovitku bezovou možná znáte z čínské kuchyně a zeleninových mražených směsí. Možná ale budete překvapeni, že u nás poměrně hojně roste. Vyskytuje se celoročně, zejména od podzimu do jara. Roste ve skupinkách, převážně na bezu černém, který najdete vždy poblíž lidských stavení. Svým vzhledem připomínajícím ucho je nezaměnitelné. Má červenohnědou až kaštanově hnědou barvu a chrupavčitou konzistenci.

Jidášovo ucho je výborné v rizotu a zeleninových směsích. Je vhodné k sušení. Před přípravou se namočí do horké vody, tak nabobtná do čerstvé podoby. Chutí je nevýrazné, ale konzistencí zcela ojedinělé. Léčivé účinky této houby jsou mimo jiné stimulace imunitního systému a celkové posílení organismu.

Hlíva ústřičná

(Pleurotus ostreatus)

Známá léčivá houba hlíva ústřičná roste od konce léta až do zimy. Najdete ji hlavně v listnatých lesech na stromech a spadlých kmenech zejména buků, ořešáků, vrb a topolů. Pokud narazíte na les, kde je spadlých stromů dost, můžete si naplnit košík během chvilky. Není výjimkou najít zcela obsypaný pařez nebo celý kmen. Hlíva ústřičná roste v trsech, vážící i několik kilogramů, a může být vlivem prostředí různě barevná. Klobouk bývá zpočátku růstu šedohnědý až šedofialový a stářím světlá. Často mívá bílý povlak z vyprášených výtrusů, který je neškodný a vytváří se i doma před zpracováním. Lupeny jsou zpočátku bílé až krémové a postupně tmavnou až žloutnou. Zaměnit se dá za hlívu plicní, která ovšem roste v létě.

Hlíva ústřičná je ceněnou kulinářskou houbou s širokým uplatněním v kuchyni. Mým nejoblíbenějším zpracováním je falešná dršťková polévka, která je díky odvaru z houby skvělým imunostimulačním jídlem. Z čerstvé a sušené houby si můžete připravovat odvary pravidelně a udělat si tak 3 týdenní léčivou kůru před začátkem podzimu. Hlíva navíc působí jako skvělý antioxidant, snižuje krevní cukr a cholesterol.

Před jakoukoli konzumací hub mějte 100% jistotu, že nedošlo k záměně. Doporučuji Mykologickou poradnu ve veřejné facebookové skupině.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.