A přesto je to okamžik, kdy se sezóna začíná lámat.
Ne prací. Ne výsevy na hektary.
Ale myšlenkou.

Únor není o tom „všechno stihnout“.
Je o tom naladit se. Uvědomit si, co letos chceme pěstovat, co má smysl a co klidně můžeme nechat být.

Proč má smysl přemýšlet o pěstování už v únoru

Ne proto, že bychom museli začít hned sázet.
Ale proto, že únor dává prostor přemýšlet bez spěchu.

• máme čas si rozmyslet, co skutečně chceme pěstovat
• můžeme začít pomalu, po malých krocích
• vyhneme se jarnímu stresu „teď už je pozdě“

Zahradničení nezačíná na jaře v hlíně.
Začíná v hlavě – a únor je na to ideální.

Co se dá reálně začít pěstovat už teď

Ne všechno.
A to je v pořádku.

Když se lidé ptají, co pěstovat v únoru, často mají pocit, že odpověď je ‚nic‘. Něco ale přeci jen ano. Níže je přehled toho, co dává smysl v běžných podmínkách – doma, na parapetu, ve skleníku nebo jen v podobě přípravy.

Doma – parapet, okno, kuchyň

Tady je únor nejsilnější.
Stačí světlo, teplo a trochu trpělivosti.

Bylinky (bazalka, pažitka, tymián)

Proč právě teď:
Rostou pomalu a ocení čas navíc.

Co je potřeba:
světlo, květináč, střídmá zálivka

Na co si dát pozor:
nepřelévat – v únoru je světla pořád méně

Mně osobně se osvědčilo investovat do LED světla, kterým následujícím sazenicím svítím v prvních měsících roku, kdy je přirozeného světla málo. Sazenice mají díky tomu kompaktní růst a příliš se nevytahují. Není to nutnost, ale pokud chceš pěstovat dřív a v klidu, může to hodně pomoct.

Chili papričky a papriky

Proč právě teď:
Mají dlouhou dobu růstu, únor je pro ně ideální start.

Co je potřeba:
teplo, hodně světla, trpělivost

Na co si dát pozor:
nespěchat – malé rostliny nejsou slabé, jen pomalé

Celer bulvový

Proč právě teď:
Patří mezi „pomalu startující“ zeleninu.

Co je potřeba:
jemný výsev, světlo, pravidelnost

Na co si dát pozor:
semena se nezahrnují – potřebují světlo

Skleník nebo chráněné místo

Pokud máš skleník, fóliovník nebo alespoň chráněné místo u domu, únor už nabízí víc možností.

Saláty, špenát, rukola

Proč právě teď:
Jsou odolné a klíčí i při nižších teplotách.

Co je potřeba:
ochrana před mrazem, lehká půda

Na co si dát pozor:
hlídat vlhkost – méně je víc

Ředkvičky

Proč právě teď:
Rychlé, vděčné a motivující.

Co je potřeba:
světlo, pravidelná zálivka

Na co si dát pozor:
nesít příliš hustě

Zahrada – příprava, ne výkon

Na zahradě v únoru většinou ještě nesázíme.
Ale můžeme připravovat.

• plán záhonů
• kontrola nářadí
• úklid bez honění výkonu
• doplnění kompostu

Dřív jsem s prvními výsevy spěchala, už jsem chtěla pečovat o první rostlinky a mít naději blížícího se jara. Dnes ale vím, že není kam spěchat a vyplatí se si dopředu rozmyslet co a kolik toho vlastně budu potřebovat.

Zahrada nepotřebuje spěch.
Potřebuje pozornost.

Než sezóna začne naplno, je dobré mít jasno

Začátek sezóny je chvíle, kdy se ještě dá přemýšlet v klidu.
Bez tlaku. Bez spěchu.

Ne podle tabulek z internetu.
Ne podle rad, které si často protiřečí.
Ale podle tvé půdy, prostoru a možností.

Pokud máš pocit, že by ti pomohlo mít v pěstování větší přehled a klid, vytvořila jsem kurz Střídání plodin v praxi.
Není o rychlých tipech, ale o porozumění tomu, jak pěstování funguje jako celek – aby ses nemusela během sezóny pořád ptát, co kam patří.

Co ti může kurz přinést

• jasno v tom, co kam patří – bez chaosu a rozporuplných rad
• větší klid v rozhodování, protože víš, proč věci fungují
• vlastní osevní plán vytvořený podle tvé zahrady
• zdravější půdu i do dalších sezón

Nejde o to dělat všechno „správně“.
Ale mít oporu v systému, který dává smysl právě tobě.

Pokud začínáš (nebo letos nechceš tlačit)

Nemusíš:

• pěstovat všechno
• mít výsevní plán na tři stránky
• začít „správně“

Stačí:

• jeden květináč
• jeden výsev
• jedna rostlina, o kterou se postaráš

I to je zahradničení.

Malý krok, který můžeš udělat dnes

Nemusíš dnes sázet.
Stačí si položit otázku:

Co bych letos chtěla opravdu pěstovat – a co klidně nechat být?

Možná to bude jen jedna bylinka na parapetu.
A možná právě ta ti otevře celou sezónu.

Článek Co začít pěstovat už v únoru (v klidu a bez stresu) se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

1. Začněte jednoduše – zvolte nenáročné druhy

Na začátku je ideální nekomplikovat si situaci složitými druhy, které se snadno kříží nebo mají náročnější podmínky pro dozrávání semen. Skvělé jsou například salát, hrách, fazole nebo rajčata, tedy samosprašné druhy, které nepotřebují cizí pyl a většinou si vystačí samy. Navíc jim běžné podmínky na zahradě zpravidla stačí k tomu, aby vytvořily kvalitní osivo.

U těchto druhů nemusíte řešit izolaci ani kontrolované opylování, což vám jako začátečníkovi výrazně usnadní první pokusy. Zaměřte se spíš na to, abyste dobře poznali, jak rostlina roste, kdy kvete a jak poznat zralost semínek. Uvidíte, že první úspěchy vás namotivují pustit se časem i do složitějších rostlin.

2. Sledujte celý životní cyklus rostliny

Když pěstujeme zeleninu na jídlo, často ji sklízíme ještě předtím, než rostlina vůbec stihne vytvořit semena. Při semenaření je však klíčové nechat několik rostlin růst až do úplného konce jejich přirozeného cyklu, tedy do doby, kdy vykvetou, vytvoří semeníky a začnou dozrávat.

Pozorujte, co se s rostlinou děje. Jak se mění její barva, jak se otevírají tobolky, kdy semínka začínají vypadávat, jak voní nebo šustí. Každý druh má jinou „řeč“, ale když si ji jednou osvojíte, poznáte, kdy je ta správná chvíle na sběr. Tato pozorování jsou základem úspěšného semenaření. Vy si díky nim navíc vytvoříte s rostlinami mnohem hlubší vztah.

3. Dávejte pozor na křížení

Jedním z důležitých pojmů, se kterými se brzy setkáte, je křížení. Některé druhy se velmi snadno opylují pylem z jiné odrůdy nebo i jiného druhu v rámci stejné čeledi. Například dýně, cukety, tykve nebo brukvovitá zelenina (kedlubny, kapusta, ředkvičky) mají vysoký sklon ke křížení.

To může vést k tomu, že z vašich semínek příští rok vyroste rostlina s nečekanými vlastnostmi. Někdy to může být zajímavé překvapení, jindy spíš zklamání. Pokud si tedy chcete zachovat konkrétní odrůdu, je dobré vědět, jak se rostliny opylují, a naučit se základní způsoby, jak křížení zabránit, například izolací, časovým posunem výsevů nebo mechanickými bariérami.

4. Sklízejte semena ve správný čas

Jednou z nejčastějších začátečnických chyb je příliš brzký sběr semínek. Nezralá semena mají velmi nízkou klíčivost. Naopak přezrálá semena mohou vypadávat na zem nebo být napadena škůdci či nemocemi. Naučit se rozpoznat ten správný okamžik je umění, které přijde praxí, ale některé znaky vám pomohou.

Většinou čekáme, až celé rostliny seschnou a semenníky začnou samy praskat. U dužnatých plodů, jako jsou rajčata nebo papriky, zase necháváme plody úplně dozrát, klidně i přezrát, a semínka následně oddělujeme a necháváme kvasit nebo sušit. Nikdy nespěchejte a raději si zkuste více rostlin a různá stadia. Pomůže vám to vychytat ideální načasování.

5. Uchovávejte semena správně

Jakmile semena sklidíte, je důležité je pečlivě usušit a správně uskladnit. Vlhkost, teplo a světlo jsou největšími nepřáteli životnosti semínek. Semínka proto nejprve důkladně usušte, ideálně na vzdušném místě mimo přímé slunce, například na sítech nebo papíru.

Pro uchování používejte papírové sáčky, obálky nebo sklenice s víčky. Nejvhodnějším místem je chladná, tmavá a suchá místnost, například spíž nebo sklep. Vhodné je také skladování ve spodní zásuvce lednice. A nezapomeňte si vše důsledně označit. Napište si název rostliny, odrůdu, datum sběru a případně i místo, kde rostla. Mluvím z vlastní zkušenosti, čím více druhů semen budete mít, tím hůř si vše zapamatujete.

6. Osahejte si semena, semenaření je hlavně o praxi

Semenaření není jen o sběru a skladování, je to i práce s rukama a smysly. Zkuste si semínka ručně čistit, třídit, třít mezi prsty, poznávat podle vzhledu a struktury. U některých rostlin budete oddělovat semena od plev, u jiných třeba loupat lusky nebo protřepávat tobolky.

Tato praktická část vás naučí vnímat semínka jinak než jako produkt v pytlíku z obchodu. Naučíte se rozpoznávat jejich zdraví, kvalitu a potenciál. A navíc, je to úžasně meditativní činnost, kterou si zamilujete. Důvodů proč v dnešní době semenařit je hned několik. V rukou držíte cenný poklad. Vlastní semínka nejsou jen zálohou, jsou to poklady, které prospívají přesně tam, kde vznikla – na vaší půdě.

7. Neočekávejte dokonalost – každá sezóna vás něco naučí

Semenaření není jen o výsledku, ale hlavně o cestě. Může se stát, že vám některá semena nevyklíčí, že se něco nečekaně zkříží, nebo že vám vaši snahu zničí plíseň či požerou škůdci. To všechno k tomu ale patří a není to důvod přestat, spíš naopak.

Každý rok přinese nové zkušenosti, objevy i malé radosti. A s každou sezónou budete vědět víc, budete si jistější a vaše semínka budou kvalitnější. Nechte si prostor pro zkoušení, pozorování a objevování. I nezdary jsou cennou součástí této krásné dovednosti.

Chcete se do semenaření ponořit víc do hloubky?

Připravila jsem pro vás praktický e-book Průvodce semenařením, který vychází z mých vlastních zkušeností. Na 96 stránkách vás krok za krokem provedu základy semenaření u 36 nejčastějších druhů zeleniny. Naučíte se nejen sběr a uchovávání semen, ale i to, jak si vypěstovat kvalitní osivo přizpůsobené vaší zahradě. Navíc máme uzavřenou FB skupinu, kde se vzájemně inspirujeme a podporujeme.

Získat e-book Průvodce semenařením

Zahradničení bez semenaření je jako vaření bez koření. Mějte to ve vlastní hrsti.

Článek 7 tipů, jak začít semenařit: jednoduchý průvodce pro začátečníky se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Je hned několik faktorů, které ovlivňují životnost semen. Jsou to především genetické faktory a kvalita skladování semen. Jedno ovlivnit nemůžeme, ovšem to druhé ano. Tento článek se zaměří na vysvětlení těchto faktorů. Obsahuje také tabulku životnosti semen. Bude se také snažit odpovědět na nejčastější otázky týkající se životnosti semen a osiva obecně.

Mohou být semena prošlá?

Ano, semena postupem času slábnou natolik, že tzv. projdou. Kupovaná semena mají na balení uvedenou dobu expirace. Některá i dobu, kdy byl dělán test klíčivosti s jeho procentuálním výsledkem (např. 85%). U vlastních semen nebo semen od zahradníků se orientujte podle tabulky životnosti semen. V prvním roce jsou semínka nejvíce životaschopná a jejich klíčivost odpovídá údaji na balení semínek. V dalších letech klíčivost a životaschopnost pomalu upadá.

Mohou stará semena vyklíčit?

Semena mohou vyklíčit i po době jejich expirace. Nejvíce záleží na jejich druhu. Jsou semena, která dobře klíčí i po 5 letech od doby jejich balení, ale jsou semena, která dobře klíčí jen první dva roky. Čím více se semena blíží expiraci nebo pokud už jsou po expiraci, vyséváme jich více, abychom kompenzovali jejich sníženou životaschopnost.

Pokud si přece jen nejste jistí jejich životností a máte obavy, že se na semínka nemůžete spolehnout při ostrém přímém výsevu na záhoně, doporučuji provést test klíčivosti. Vysejete je doma na zkoušku a vyhodnotíte jejich aktuální procentuální úspěšnost vyklíčení. Je-li pod 50% a jedná-li se o dlouho klíčící zeleninu, jako je například mrkev či petržel, zvažte nákup nového osiva nebo vysejte větší množství osiva než je doporučeno.

Tabulka životnosti a expirace semen

Tabulka obsahuje průměrnou životnost semen v rocích při běžných skladovacích podmínkách. I starší semínka po expiraci mohou úspěšně vyklíčit, ale mohou mít slabší klíčivost než na počátku.

Některé druhy semen jsou známy svou výjimečně krátkou životností. Patří k nim zejména cibule, pór, petržel a pastinák. Vzhledem k tomu, že se také často sejí přímo ven a relativně dlouho klíčí, je dobré se před setím vždy ujistit o stáří semínek a případně si udělat test klíčivosti.

Jak skladovat semínka

Trvanlivost semínek je do značné míry také ovlivněna tím jak semínka skladujete. Ideálně by měla být na suchém, chladném a tmavém místě. Semínka jsou nejcitlivější na vzdušnou vlhkost, ta by neměla přesáhnout 40%. Jestliže jsou semínka na vlhkém a teplém místě mohou dokonce začít klíčit nebo plesnivět. Taková semínka jsou pak spolehlivě znehodnocena. Pokud si sbíráte svá vlastní semínka, tak je nechte důkladně vyschnout před jejich uskladněním.

V domácích podmínkách doporučuji semínka skladovat v té nejchladnější suché místnosti v nějaké krabici. Ve vlhčích podmínkách je důležité semínka skladovat v utěsněných nádobách jako jsou plechové krabice nebo uzavíratelné sklenice.

Životnost semínek se pak dá prodloužit na dlouhé roky jejich zmražením. Vždy si semínka dobře označte a do mrazáku je ukládejte v neprodyšném pytlíku a zcela vysušená.

Vyrostou ze starých semen slabší rostliny?

Rostliny ze starších semen mohou být méně vitálnější. Je to dáno tím, že stářím semen klesá jejich životaschopnost. Semena těsně po expiraci vám ještě nabídnou kvalitní rostliny a úrodu, ale čím déle po expiraci jsou, tím je jejich vitalita horší. Mohou klíčit o poznání déle, sazenice mohou být vytáhlejší a rostliny v dospělosti mohou být náchylnější a méně produktivní. Pokud jste něco takového zaznamenali, je nejspíš načase pořídit semínka nová.

Mohlo by vás zajímat:

• Klíčivost semínek a test klíčivosti
• Předpěstování sazenic – nejčastější chyby a jak jim lze předejít
• Úvod do semenaření: Kapitola první

Článek Tabulka životnosti semen: Jaká je expirační doba různých druhů semen? se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Úvod do semenaření: Kapitola první

Samosprašné druhy zeleniny

Jestliže se semenařením začínáte, měli byste se zaměřit na tyto samosprašné druhy: hrách, fazol, rajče, paprika a lilek. Můžete tak na zahradě současně semenařit více odrůd stejného druhu, ovšem měli byste udržovat vzdálenost jednotlivých odrůd alespoň 1-2 metry. Riziko zkřížení odrůd je tady nízké. Opylení si rostlina zajistí sama vlastním pylem, můžeme jí však pomoci a lehce s ní při kvetení zatřást. To se vyplatí například ve sklenících či fóliovnících.

Cizosprašné druhy zeleniny

Většina zelenin je cizosprašných. Je to např. mrkev, petržel, okurka, mangold, cibule, kadeřávek, lebeda zahradní, dýně, zelí, celer, pastinák, kedlubna, kukuřice a řepa. Pokud tedy na zahradě nedodržíme tzv. izolační vzdálenost mezi jednotlivými odrůdami a příbuznými druhy zelenin, která se pohybuje od 100-250m, neměli bychom se pokoušet je semenařit. Riskovali bychom, že se nám díky větru a opylovačům zkříží mezi sebou. Min. izolační vzdálenost je možné zkrátit, pokud je mezi dvěma odrůdami nějaký dům, zeď, porosty stromů či keřů nebo bohatý porost květin.

Botanická příbuznost

Spousta kulturních rostlin byly lidmi vyšlechtěny z jednoho botanického druhu. Často se tedy nekříží jen odrůdy mezi sebou, ale i samotné druhy zelenin. Může se nám lehce povést zkřížit spolu cuketu a patizon, ačkoliv se jedná o dvě různé plodiny. Abychom se v tomto botanicky druhovém křížení vyznali, je třeba znát nebo si vyhledat latinské názvy konkrétních plodin, které bychom chtěli semenařit.

Z latinských názvů druhů zelenin vždy vyčteme, jestli se spolu více druhů kříží či nikoliv. Název vždy obsahuje jméno rodové a druhové. Například zelí je latinsky Brassica oleracea var. capitata, první jméno je rod a druhé druh. Právě druhové jméno nám napoví s kterými jinými druhy zelenin se zelí kříží a může tak být jejich pylem opylováno. Zelí se může křížit např. s kedlubnou Brassica oleracea var. gongylodes a brokolicí Brassica oleracea var. italica. V jednom roce tedy na jedné malé zahradě nelze semenařit zelí a kedlubnu zároveň.

Tabulka zobrazující botanické zařazení zelenin, které se mezi sebou kříží.

Při semenaření musíme být tedy obezřetní nejen na to co zrovna vykvete na sousední zahradě, ale také na to co se pěstuje na poli nedaleko. Navíc se některé kulturní plodiny kříží i se svými planými příbuznými. Nejtypičtějším příkladem je mrkev, která se kříží s hojným mrkvousem, neboli planou mrkví, která běžně roste na loukách. Pár rostlinek za plotem u cesty, tak může zhatit vaší dvouroční práci, protože mrkev je dvouletka a semena vytváří až druhý rok. Nehledě na to, že výsledek snažení se dozvíme nejdříve třetí rok po vysetí.

Závěr

Nejjednodušší je semenařit jednoleté samosprašné zeleniny jako jsou saláty nebo rajčata. Naopak semenaření cizosprašných druhů už vyžaduje mnohem více pozornosti a plánování. Jeden rok můžeme třeba semenařit jednu odrůdu červené řepy a druhý rok odrůdu řapíkatého mangoldu. Díky jejich botanické příbuznosti je nelze semenařit na malé zahradě v jednom roce, protože bychom riskovali jejich zkřížení. Dalším úskalím je, že u cizosprašných druhů pěstujeme na semeno vždy co nejvíce rostlin stejné odrůdy. Tím se zachová genetická variabilita. Při opylení vlastním pylem dochází u cizosprašných druhů ke snížení vitality potomků.

Pokud vás semenaření láka, ale potřebujete jasné a srozumitelné návody jak na to, tak si určitě pořiďte můj e-book Průvodce semenařením, kde vás provedu základní teorií a technikami pro pěstovaní kvalitního osiva 36 nejčastěji pěstovaných plodin našich zahrad.

Článek Semenaření samosprašných a cizosprašných druhů: Kapitola druhá se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Vysít v šedivé zimě či brzkém jaru semínka může být něco, na co se spousty zahradníků těší. Někteří se nemůžou dočkat až budou moci pozorovat růst prvních lístků a další mají hrůzu z toho co se jim letos zase nepovede. Nenechte se mýlit, za dobu co zahradničím jsem snad všechny nejčastější chyby udělala. Ne vždy to mělo katastrofální následky. Předpěstovaní sazenic nemusí být nutně velká věda. Nejčastějším chybám se dá lehce zabránit.

1. Neumyté výsevní nádoby

Jako prevence proti houbovým a jiným nemocem rostlin je dobré před samotným výsevem pečlivě umýt všechny použité květináče, výsevní plata a misky jarem, ale postačí voda s trochou octa.

2. Špatný substrát

Doporučuji koupit kvalitní supresivní propařovaný substrát, který je na výsevy určený. Výsevní substrát má jemnou nadýchanou strukturu, ve které kořínky lehce prorůstají. Dobře zakořeněné sazeničky se na záhoně lépe a rychleji ujmou. Pokud si chcete namíchat váš vlastní substrát například z krtinců, kompostu, písku, perlitu nebo kokosového vlákna, důrazně doporučuji výsledný substrát propařit doma v mikrovlnné troubě.

Propařování je proces, kdy se zničí choroboplodné zárodky, škůdci a semena plevelů. Mokrý substrát, asi jako na výsev, dejte do mikrotenového sáčku a uzavřete. Ponechte dostatek volného místa na páru. Ohřívejte v mikrovlnné troubě na nejvyšší výkon asi 5 minut. Sterilizovat substrát je také možné v pečící troubě na pekáči. Troubu nastavte na 100°C a pečte 30 minut. Připravte se ale na zemitý zápach.

3. Nedodržování návodů na pytlíkách se semínky a předčasný výsev

Tady bych chtěla upozornit hlavně nedočkavce, kteří semínka vysévají až o dva měsíce dříve a do května pak mají na oknech vytáhlé sazenice, protože v začátcích neměly dostatek světla. Skutečně se snažte dodržet doporučenou dobu výsevu a také to, jestli se semínka vysévají v domácích podmínkách nebo až na přímé stanoviště na záhon. Orientace ve znacích, které na pytlíkách bývají je zásadní. Dozvíte se nejen dobu výsevu, dobu přesazení na záhon, ale i doporučený spon v řádcích a dobu předpokládané sklizně.

4. Špatná teplota pro klíčení

Většina druhů zeleniny, kterou doma předpěstováváme, vyžaduje pro klíčení vyšší teplotu, pohybující se od 20 – 30°C. Optimální teploty pro klíčení konkrétních plodin se dočtete v tabulce zde. Rychlost klíčení je tedy teplotou zásadně ovlivněna a bývá pravidlem, že s vyšší teplotou rychleji vyklíčí. Umístěte tedy výsevní misky a květináče poblíž topení nebo na jiné teplé místo v bytě, může to být třeba vršek lednice

Po vzejití, kdy rostliny rostou a sílí, už potřebují teploty nižší. Umístěte je tedy dále od topení nebo ho ztlumte. Sazenice pěstované za přílišného tepla rostou rychle, ale bývají vytáhlé a slabé. Jakmile se otevřou první lístky, potřebují více než teplo světlo.

5. Nedostatek světla

V zimě světla není dostatek, proto sazenice doma umísťujeme na parapety oken, kde je nejvíce světla a slunce. Pozor, i takové rámy oken dokáží sazenicím vzít tolik potřebné světlo a sazenice se začnou rychle nebezpečně vytahovat. Jinde v domácnosti to prakticky nemá smysl, pokud tedy nemáte speciální žárovky, kterým sazenicím svítíte

Pokud chcete sazenicím svítit, tak se připravte na svícení alespoň 12 hodin denně. Pro nejlepší výsledky to je ale 14-18 hodin. U přisvěcování na oknech stačí třeba jen 4-5 hodin po setmění.

Přečtěte si o tom jak předejít vytahování sazenic.

6. Přehnaná nebo nedostatečná zálivka

Než rostliny vyklíčí a vzejdou je stálá vlhkost substrátu důležitá, vyplatí se použít malá pařeniště, která zabraňují rychlému vysychání. Z počátku klíčení substrát jen rosíme, abychom semínka nevyplavilï.

Jakmile rostliny vzejdou udržujeme substrát tak akorát vlhký, ale nikdy ne přemokřený. Malé rostlinky potřebují mimo jiné i vzduch, který přijímají kořínky. Příliš vody by je jednoduše utopilo. Ujistěte se, že v květináčích máte dostatek odtokových děr, a že sazenice nesedí ve vodě. Zalévejte, až když substrát začne vysychat, ale nenechte ho zcela vyschnout.

Dobrou strategií pro zálivku tak akorát je sazenice zalévat do podmisky, tak aby si samy natáhly vody kolik potřebují. Podpoří to růst kořínků směrem dolů a ne do stran. Brzy poznáte kolik vody sazenice potřebují, všechna voda by se měla během pár hodin nasáknout. Zalévejte v pravidelných intervalech.

7. Přehnojení sazenic

Malé semínko má kromě vlhkosti všechno co potřebuje po prvních pár týdnů života. Sazenice tedy první týdny nehnojíme. Naším cílem je aby vytvořily bohatý kořenový systém a hnojení by v tom mohlo zabránit.

Více živin je potřeba až po cca měsíci až dvou, kdy sazenice mají už několik pravých listů. Tyto živiny většinou zajistí volba výživnějšího substrátu pro finální přesazení. Pokud přeci jen chcete sazenicím přilepšit, můžete aplikovat probiotickou zálivku weiki, která ještě více podpoří růst kořínků a zmírní stres z přesazení.

8. Rostliny nemají dost prostoru

Jak rostliny rostou, potřebují více místa. Měli bychom se tedy uchýlit k pikýrování, tedy přesazení rostlin do větších samostatných nádob. První pikýrování provádíme, když rostliny vytvoří jeden set pravých listů. První listy, které rostlinka vytvoří jsou děložní, a nemají tvar specifický pro danou rostlinu. Je to důležité aby si sazenice nestínily a aby mezi nimi byla dostatečná cirkulace vzduchu. Potřebují prostor pro vývoj svých kořenů, které by se jinak do sebe mohly zamotat a přesazování by tak bylo problematické. Proto bychom je měli přesadit do větších nádob alespoň dvakrát před tím, než je zasadíme na záhon.

9. Sazenice před výsadbou neotužujeme

Sazenice povyrostly do pořádné velikosti a jsou připravené na výsadbu na finální místo na záhoně….ovšem ne tak docela! Představte si ten šok pro rostlinu, kdy jí doma pipláme, má pravidelnou zálivku, stálou teplotu a bezvětří a my ji z ničeho nic přesadíme ven, kde přes noc významně kolísají teploty. To by se přece nelíbilo nikomu. Musíme ty naše zhýčkané sazenice pomalinku navyknout na ostré slunce, nižší noční teploty a vanoucí vítr.

Když se tedy blíží doba venkovní výsadby, tak sazenice začneme otužovat. První dva dny je přesouváme ven do stínu jen na pár hodin. Na noc zas domu. Další dva dny je přesouváme do polostínu na pár hodin, aby si zvykly na sluneční paprsky. Po další dva dny protahujeme dobu, kdy jsou sazenice venku. Když nehrozí přízemní mrazy, můžeme je nechat na noc třeba ve skleníku. Po týdnu by sazenice měly být otužilejší a připravené na život tam venku.

Gratuluji, přivedli jste na svět životaschopné rostliny, které vám budou dělat radost. Můžete na sebe být pyšní.

Článek Předpěstování sazenic – 9 nejčastějších chyb a jak jim lze předejít se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Vypěstovali jste si svá semínka a chcete si vyzkoušet jak dobře klíčí? Máte semínka s prošlou dobou expirace a je vám líto je vyhodit? Ověřte si klíčivost jakýchkoliv semínek ještě před výsevem naostro. Můžete se tak vyvarovat zklamání z nevyklíčených rostlinek na záhoně. Takové zklamání je velmi frustrující, protože některá semínka klíčí i několik týdnů, vegetační doba rostliny zůstává stejná a čas neúprosně běží.

Klíčivost semínek

Některá semínka zeleniny si udrží svou klíčivost dlouhé roky. U dýní, cuket, melounů a okurek to může být až 10 let. Košťáloviny, ředkvičky, řepa, hrách, rajčata a papriky mají klíčivost okolo 5 let. Kratší životnost 2-3 roky mají semínka mrkve, petržele a pastináku. Pouhý 1-2 roky si uchovají klíčivost cibule, pór a pažitka. Prohlídněte si přehlednou tabulku životnosti semen zde. Máte tato semínka víc než rok? Zkuste s nimi test klíčivosti.

Jak sazenice správně předpěstovat se dočtete zde.

Klíčivost semen se odvíjí od správného skladování

Semínka skladujeme dokonale suchá v temnu a chladu, tím jim zaručíme co nejdelší životnost. Uchováváme je v uzavřených skleněných nádobách nebo v pytlících. Pokud již vyschlá semínka zmrazíme, jejich klíčivost se protáhne na dlouhé roky.

Test klíčivosti krok po kroku

1. Na talířek, mělkou misku nebo tác rozprostřeme savou papírovou utěrku, ubrousek nebo buničinu a navlhčíme rozprašovačem.
2. Odebereme si vzorek testovaných semínek. Čím více jich použijeme, tím lépe, výsledek tak bude přesnější. Počet se pohybuje od 10 do 100. Čím menší semínka jsou, tím větší počet volíme. Všechna semínka rovnoměrně rozprostřeme na povrch a znovu navlhčíme rozprašovačem. Větší semena jako hrách nebo fazole je možné zatlačit do vlhkého písku nebo buničiny, aby byla v lepším kontaktu s vodou.
3. Talířek ještě můžeme překrýt potravinovou folii nebo mikrotenovým sáčkem. Na vrch udělejte pár dírek, aby se Vám v misce netvořila plíseň.
4. Vše umístíme do stálé pokojové teploty okolo 18-20 °C. U teplomilné zeleniny teplotu zvýšíme na 20-25°C. Semínka rajčat nebo paprik tak umístíme blíže k topení.
5. Savý papír nebo buničinu udržujeme stále vlhkou, semena kontrolujeme každý den. Nyní máme přibližně 3-14 dní, kdy semínka klíčí. Čas klíčení se odvíjí od druhu rostliny, viz tabulka níže.
6. Když jsou klíčky několik milimetrů dlouhé, provedeme vyhodnocení testu. Pokud vyklíčilo 10 semen z 10, máme 100% úspěšnost a semínka jsou v té nejlepší kondici. Vše nad 75% je velice uspokojivé. Vše okolo 50% je již horší. Taková semínka je možné na výsev použít, ale budeme jich muset vysít více, abychom zabránili prázdným místům na záhoně. Jakmile je klíčivost pod 50%, zvážíme nákup nového osiva.

Tabulka klíčivosti semen zeleniny s optimální teplotou a délkou klíčení

Vytvořila jsem tabulku, kde je vidět doba klíčení semen různých druhů zeleniny. Prosím, berte na vědomí, že optimální teplota je taková teplota, kdy vyklíčí největší procento semen za nejkratší dobu. Pro praktické výsevy je potřebná nižší teplota.

Tabulku s procentuálním vyklíčením semen za vlivu různých teplot najdete zde.

Klíčení zdar!

Článek Klíčivost semínek a test klíčivosti se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Už si přesně nevzpomenu, jak mé semenaření začalo, jestli prvním vysemeněným měsíčkem lékařským nebo nějakým vnuknutím z internetu. Všechna ta semínka, vývoj rostlin a sběr vlastního osiva mě nadchlo. Zrození života mě fascinuje už dávno a malé semínko má v sobě tolik sil, že dokáže vyrůst v majestátní rostlinu. Ve správný moment semínko vyklíčí a v rytmických pohybech rostlina směřuje k reprodukci.

Množení rostlin

Rostliny se množí buď vegetativně, dělením, řízkováním, odnožemi, hlízami, cibulemi a oddenky. Anebo generativně či pohlavně, tedy semeny. Tady nastupuje naše oblast zájmu. Většinu práce ve spojení za nás obvykle obstará vítr nebo opylovači, my nemusíme dělat vůbec nic. Mnohdy ale semenaření vyžaduje pečlivé plánování a pozorování přírodních vlivů. U cizosprašné zeleniny, jako je třeba kukuřice, mrkev a cibule, se před odebráním osiva musíme ujistit, že se rostlina nesprášila s jinou odrůdou. U mrkve to může být například planá mrkev rostoucí na loukách. Abychom příští rok nezaplakali nad úrodou, je třeba obstarat mezi různými odrůdami dostatečnou vzdálenost, která může být až desítky metrů.

Jak začít semenařit

Pro začátek je lepší se zaměřit na bylinky a samosprašnou zeleninu. Běžné zahradní bylinky, jako je měsíček zahradní nebo bazalka, jsou na semenaření velice snadné. Z měsíčku si jen po odkvětu odebereme suchá hnědá semínka. S bazalkou je to malinko složitější, protože vytvořená semínka je potřeba nejprve ze suché rostliny vydrolit. Semenařit samosprašnou zeleninu může být velice uspokojivé. Jestliže rádi pěstujete například různé druhy rajčat, můžete si své sbírky semínek obohatit svými vlastními semínky. V dnešní moderní době je možné vyměňovat osivo přes sociální sítě nebo třeba v semínkovnách, které vznikají na veřejných místech po celé České republice. Jednu můžete založit třeba i vy sami.

Jak semínka uchovávat

Všechna Semínka se uchovávají zásadně vysušená, tak si svou klíčivost mohou zachovat roky. Semínka je tedy potřeba vysušit, stačí je několik dní rozprostřít na papíře, ošatce nebo talířku. Teprve pak je uskladníme v pytlíkách nebo sklenicích. Doma je skladujeme v suchu a temnu, nejlépe na nějakém chladném místě. Pokud chcete, aby si semínka uchovala svou klíčivost na dlouhé roky, můžete je dát zcela vysušená do mrazáku. Svá semínka si vždy nadepište tím, o jaký druh a odrůdu se jedná. Připište i rok, kdy jste semínka vypěstovali.

Proč v dnešní době semenařit?

1. Semenařením ušetříme – semínka nejsou levnou záležitostí a proto můžeme ušetřit značné prostředky, když se nám podaří si svá semínka vypěstovat.
2. Semenařením k větší soběstačnosti – taková krabice vlastních semínek nám může dodávat víru, že jsme schopni překonat světové, potravinové krize. Znalosti, které díky semenaření získáme jsou v dnešní době velice ojedinělé, to je potřeba změnit.
3. Adaptace rostlin na naše podmínky – během několika generací rostlin se můžeme pokusit o jejich přizpůsobení se na naše podmínky, jako jsou nadmořská výška, odolnost vůči nemocem a škůdcům na naší zahradě a v neposlední řadě náš styl zahradničení.
4. Hlubší napojení na rostliny – semenaření vyžaduje pečlivé pozorování a pochopení cyklů rostlin. Mnohdy si ani neuvědomíme, že některou zeleninu sníme ještě dříve, než stačí vykvést a vytvořit semena. Při semenaření pozorováním vybíráme ty nejlepší jedince, ze kterých si semínka uchováme. Můžeme se zaměřit na produkci, chuť, odolnost nebo délku vegetativní doby.
5. Pastva pro opylovače – tím, že necháme některou zeleninu vykvést, přilákáme více opylovačů, pomůžeme s jejich pastvou a vylepšíme biodiverzitu naší zahrádky.
6. Zachráníme staré a lokální odrůdy – takové odrůdy jsou dnes již vzácnost a je potřeba se je snažit udržet. Osivářský trh je dnes silně hybridizovaný, pomalu se vytrácí nehybridní odrůdy, které je možné semenařit. Konvenční zahradníci jsou tak odkázáni na každoroční nákup nového osiva.
7. Semenařením k větší biodiverzitě – dnes a denně zanikají staré odrůdy, které nahradily uniformní hybridní odrůdy produkované velkými osivářskými koncerny. Zelinářská nabídka supermarketu je omezená jen na několik odrůd, které se ve světě pěstují. Ochuzujeme se tak o vzácný genetický materiál, který po staletí šlechtily generace před námi.
8. Vlastní semínka můžeme darovat nebo vyměnit – získáváme tak žádanou komoditu. Každý zahradník bude jistě nadšený darováním neobvyklých odrůd. Ve výměnách můžeme směnit naše semínka za jiná. Na svém instagramu pořádám každoroční lednovou výměnu, kdy si semínka vyměňujeme poštou. Poznávám tak skvělé zahradníky, rozšiřuji si obzory a získávám neobvyklé odrůdy. Semenaření se pro mě stala uspokojující a naplňující činnost.

Přečtěte si druhý díl o semenaření samosprašných a cizosprašných druhů zeleniny. Pokud vás semenaření láká a chtěli byste se zaměřit na semenaření zeleniny a nejčastěji pěstovaných plodin našich zahrad, tak si určitě pořiďte můj e-book Průvodce semenařením.

Článek Úvod do semenaření: Kapitola první se nejdříve objevil na Blíže k přírode.