Houby nejsou jen podzimní záležitost.
Když se řekne houbaření, většina lidí si představí podzimní les. Vlhkou půdu, spadané listí a košík plný hřibů nebo křemenáčů.
Jenže houbařská sezóna začíná mnohem dřív.
První jarní houby se v přírodě objevují už v době, kdy se les teprve probouzí po zimě. Celkem plynule navazují na zimní jedlé houby, někdy už v březnu, častěji v dubnu. Není jich tolik jako na podzim a často jsou nenápadné. O to větší radost ale přinášejí.
Jarní houbaření má navíc úplně jinou atmosféru. Les je světlý, lépe průchozí, svěží. Většina lidí má ještě pocit, že na houby je brzy. Právě proto může být jaro krásné období pro klidné objevování toho, co příroda nabízí.
Kdy začíná houbařská sezóna na jaře
První jarní houby se objevují obvykle mezi březnem a dubnem. Přesné načasování ale hodně závisí na počasí.
Důležité jsou hlavně dvě věci:
- dostatek vláhy
- postupné oteplení půdy
Po mírné zimě a vlhkém jaru se mohou první houby objevit opravdu brzy, v nížinách i v únoru. Naopak při dlouhém suchu může být jarní sezóna krátká nebo slabší.
Na rozdíl od podzimního houbaření je jaro spíš krátké období. Některé druhy se objevují jen několik týdnů a pak zase mizí. O to víc se vyplatí chodit do lesa pravidelně a všímat si změn v přírodě.
Nejznámější jarní houby
Na jaře se u nás objevuje několik druhů hub, které jsou mezi houbaři dobře známé. Některé jsou velmi ceněné, jiné je lepší v lese jen obdivovat.
Ohnivec rakouský
Jednou z úplně prvních hub, které se na jaře objevují, je ohnivec rakouský.
Je nepřehlédnutelný – má jasně červenou až oranžovou barvu a tvar malých mističek nebo kalíšků. Často roste přímo na zemi nebo na zbytcích dřeva, kde doslova svítí mezi listím.
Kde roste:
- vlhčí listnaté lesy
- podél potoků
- na tlejícím dřevě nebo větvích
Kdy ho hledat:
Objevuje se velmi brzy, často už od února nebo března, pokud je mírná zima.
Ohnivec je jedlý, ale většinou se nesbírá kvůli množství – spíš potěší jako první barevná houba jara.
Kačenka česká
Velmi typickou jarní houbou je kačenka česká.
Na první pohled je trochu podobná smrži, ale její klobouk je hladší a připojený ke třeni jen v horní části.
Kde roste:
- lužní lesy
- v sadech a pod růžovými keři
- podél potoků
- vlhčí listnaté porosty
- často pod topoly nebo vrbami
Kdy ji hledat:
Často už od konce března nebo začátku dubna.
Kačenka česká je jedlá houba, ale podobně jako u smrže je důležité mít jistotu v určení.
Smrž obecný
Jednou z nejznámějších jarních hub je smrž obecný.
Poznáš ho podle charakteristického klobouku, který připomíná voštinu nebo včelí plástve. Celá houba působí lehce a dutě.
Kde roste:
- listnaté lesy
- staré sady
- okraje cest
- lužní lesy
Kdy ho hledat:
Obvykle od dubna do května, podle počasí.
Smrže patří mezi velmi ceněné jedlé houby. Zároveň je ale dobré mít jistotu v určení, protože existují i druhy, které mohou být zaměnitelné.
Smrž kuželovitý
Dalším druhem je smrž kuželovitý, který je podobný smrži obecnému, ale má výrazně protáhlejší a kuželovitý klobouk.
Kde roste:
- spíš v jehličnatých nebo smíšených lesích
- na okrajích lesních cest
- na světlejších místech
Kdy ho hledat:
Také na jaře, většinou v dubnu a květnu.
Stejně jako ostatní smrže je jedlý a mezi houbaři velmi oblíbený.
Ucháč obecný
Mezi jarní houby patří také ucháč obecný, ale ten je dobré zmínit spíš jako upozornění.
Na pohled může být zajímavý – jeho klobouk připomíná zvrásněný mozek nebo nepravidelný kus hmoty. Přesto není vhodný ke sběru.
Ucháč obsahuje látky, které mohou být toxické, a proto se dnes většinou doporučuje ho nesbírat a nechat ho v lese.
Jak jarní houby v přírodě najít
Jaro v lese má zvláštní klid.
Není tam tolik lidí jako v hlavní houbařské sezóně a příroda se teprve probouzí po zimě. Právě v těchto chvílích si člověk často znovu uvědomí, jak moc nám pobyt venku pomáhá zpomalit a nadechnout se.
Pokud tě tohle téma zajímá víc, psala jsem o tom podrobněji v článku Jak se po zimě znovu napojit na přírodu.
Pomáhá několik jednoduchých věcí:
- chodit pomalu
- dívat se spíš na strukturu země než na velké tvary
- sledovat vlhká místa
- vracet se na stejná stanoviště
Když jednou najdeš dobré místo, často se vyplatí vrátit se tam i další rok. Některé lokality totiž jarním houbám vyhovují dlouhodobě.
Jak jsem poprvé našla jarní houby
Pamatuju si, jak jsem poprvé našla krásné ukázkové smrže. Les jsem si vytipovala a vydala se na průzkum. Šla jsem po staré cestě lemované jasany a ještě než jsem se vůbec vydala do terénu, jeden kousek rostl přímo na cestě. Další ukázkové kousky pak rostly na plácku u jasanů. Zajímavé je, že ten plácek plodí každoročně, ale v celém lese je takových plácků jen pár a jinde je nenacházím.
Od té doby mám jarní houbaření spojené spíš s objevováním než se sběrem. Člověk ví, že jich nenajde plný košík – ale o to víc si všímá lesa kolem sebe.
Proč má jarní houbaření jinou atmosféru než podzimní
Jaro v lese má zvláštní klid.
Není tam tolik lidí jako v hlavní houbařské sezóně. Les se teprve probouzí a všechno působí trochu pomaleji.
Možná právě proto se při jarním hledání hub člověk víc dívá kolem sebe.
Všimne si:
- prvních květů
- nových listů na stromech
- vody, která po zimě zůstává v lesní půdě
Houbaření se tak stává spíš způsobem, jak být v přírodě, než jen cílem naplnit košík.
Závěrem: houbařská sezóna začíná dřív, než si myslíme
Pokud chodíš na houby hlavně na podzim, možná stojí za to zkusit vyrazit do lesa i na jaře.
První jarní houby sice nebývají tak nápadné ani hojné, ale jejich hledání má své kouzlo. A často právě díky nim člověk zjistí, že houbařská sezóna vlastně začíná mnohem dřív, než jsme zvyklí.
Stačí zpomalit, dívat se trochu jinak a nechat se překvapit.
