1. Začněte jednoduše – zvolte nenáročné druhy

Na začátku je ideální nekomplikovat si situaci složitými druhy, které se snadno kříží nebo mají náročnější podmínky pro dozrávání semen. Skvělé jsou například salát, hrách, fazole nebo rajčata, tedy samosprašné druhy, které nepotřebují cizí pyl a většinou si vystačí samy. Navíc jim běžné podmínky na zahradě zpravidla stačí k tomu, aby vytvořily kvalitní osivo.

U těchto druhů nemusíte řešit izolaci ani kontrolované opylování, což vám jako začátečníkovi výrazně usnadní první pokusy. Zaměřte se spíš na to, abyste dobře poznali, jak rostlina roste, kdy kvete a jak poznat zralost semínek. Uvidíte, že první úspěchy vás namotivují pustit se časem i do složitějších rostlin.

2. Sledujte celý životní cyklus rostliny

Když pěstujeme zeleninu na jídlo, často ji sklízíme ještě předtím, než rostlina vůbec stihne vytvořit semena. Při semenaření je však klíčové nechat několik rostlin růst až do úplného konce jejich přirozeného cyklu, tedy do doby, kdy vykvetou, vytvoří semeníky a začnou dozrávat.

Pozorujte, co se s rostlinou děje. Jak se mění její barva, jak se otevírají tobolky, kdy semínka začínají vypadávat, jak voní nebo šustí. Každý druh má jinou „řeč“, ale když si ji jednou osvojíte, poznáte, kdy je ta správná chvíle na sběr. Tato pozorování jsou základem úspěšného semenaření. Vy si díky nim navíc vytvoříte s rostlinami mnohem hlubší vztah.

3. Dávejte pozor na křížení

Jedním z důležitých pojmů, se kterými se brzy setkáte, je křížení. Některé druhy se velmi snadno opylují pylem z jiné odrůdy nebo i jiného druhu v rámci stejné čeledi. Například dýně, cukety, tykve nebo brukvovitá zelenina (kedlubny, kapusta, ředkvičky) mají vysoký sklon ke křížení.

To může vést k tomu, že z vašich semínek příští rok vyroste rostlina s nečekanými vlastnostmi. Někdy to může být zajímavé překvapení, jindy spíš zklamání. Pokud si tedy chcete zachovat konkrétní odrůdu, je dobré vědět, jak se rostliny opylují, a naučit se základní způsoby, jak křížení zabránit, například izolací, časovým posunem výsevů nebo mechanickými bariérami.

4. Sklízejte semena ve správný čas

Jednou z nejčastějších začátečnických chyb je příliš brzký sběr semínek. Nezralá semena mají velmi nízkou klíčivost. Naopak přezrálá semena mohou vypadávat na zem nebo být napadena škůdci či nemocemi. Naučit se rozpoznat ten správný okamžik je umění, které přijde praxí, ale některé znaky vám pomohou.

Většinou čekáme, až celé rostliny seschnou a semenníky začnou samy praskat. U dužnatých plodů, jako jsou rajčata nebo papriky, zase necháváme plody úplně dozrát, klidně i přezrát, a semínka následně oddělujeme a necháváme kvasit nebo sušit. Nikdy nespěchejte a raději si zkuste více rostlin a různá stadia. Pomůže vám to vychytat ideální načasování.

5. Uchovávejte semena správně

Jakmile semena sklidíte, je důležité je pečlivě usušit a správně uskladnit. Vlhkost, teplo a světlo jsou největšími nepřáteli životnosti semínek. Semínka proto nejprve důkladně usušte, ideálně na vzdušném místě mimo přímé slunce, například na sítech nebo papíru.

Pro uchování používejte papírové sáčky, obálky nebo sklenice s víčky. Nejvhodnějším místem je chladná, tmavá a suchá místnost, například spíž nebo sklep. Vhodné je také skladování ve spodní zásuvce lednice. A nezapomeňte si vše důsledně označit. Napište si název rostliny, odrůdu, datum sběru a případně i místo, kde rostla. Mluvím z vlastní zkušenosti, čím více druhů semen budete mít, tím hůř si vše zapamatujete.

6. Osahejte si semena, semenaření je hlavně o praxi

Semenaření není jen o sběru a skladování, je to i práce s rukama a smysly. Zkuste si semínka ručně čistit, třídit, třít mezi prsty, poznávat podle vzhledu a struktury. U některých rostlin budete oddělovat semena od plev, u jiných třeba loupat lusky nebo protřepávat tobolky.

Tato praktická část vás naučí vnímat semínka jinak než jako produkt v pytlíku z obchodu. Naučíte se rozpoznávat jejich zdraví, kvalitu a potenciál. A navíc, je to úžasně meditativní činnost, kterou si zamilujete. Důvodů proč v dnešní době semenařit je hned několik. V rukou držíte cenný poklad. Vlastní semínka nejsou jen zálohou, jsou to poklady, které prospívají přesně tam, kde vznikla – na vaší půdě.

7. Neočekávejte dokonalost – každá sezóna vás něco naučí

Semenaření není jen o výsledku, ale hlavně o cestě. Může se stát, že vám některá semena nevyklíčí, že se něco nečekaně zkříží, nebo že vám vaši snahu zničí plíseň či požerou škůdci. To všechno k tomu ale patří a není to důvod přestat, spíš naopak.

Každý rok přinese nové zkušenosti, objevy i malé radosti. A s každou sezónou budete vědět víc, budete si jistější a vaše semínka budou kvalitnější. Nechte si prostor pro zkoušení, pozorování a objevování. I nezdary jsou cennou součástí této krásné dovednosti.

Chcete se do semenaření ponořit víc do hloubky?

Připravila jsem pro vás praktický e-book Průvodce semenařením, který vychází z mých vlastních zkušeností. Na 96 stránkách vás krok za krokem provedu základy semenaření u 36 nejčastějších druhů zeleniny. Naučíte se nejen sběr a uchovávání semen, ale i to, jak si vypěstovat kvalitní osivo přizpůsobené vaší zahradě. Navíc máme uzavřenou FB skupinu, kde se vzájemně inspirujeme a podporujeme.

Získat e-book Průvodce semenařením

Zahradničení bez semenaření je jako vaření bez koření. Mějte to ve vlastní hrsti.

Článek 7 tipů, jak začít semenařit: jednoduchý průvodce pro začátečníky se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Úvod do semenaření: Kapitola první

Samosprašné druhy zeleniny

Jestliže se semenařením začínáte, měli byste se zaměřit na tyto samosprašné druhy: hrách, fazol, rajče, paprika a lilek. Můžete tak na zahradě současně semenařit více odrůd stejného druhu, ovšem měli byste udržovat vzdálenost jednotlivých odrůd alespoň 1-2 metry. Riziko zkřížení odrůd je tady nízké. Opylení si rostlina zajistí sama vlastním pylem, můžeme jí však pomoci a lehce s ní při kvetení zatřást. To se vyplatí například ve sklenících či fóliovnících.

Cizosprašné druhy zeleniny

Většina zelenin je cizosprašných. Je to např. mrkev, petržel, okurka, mangold, cibule, kadeřávek, lebeda zahradní, dýně, zelí, celer, pastinák, kedlubna, kukuřice a řepa. Pokud tedy na zahradě nedodržíme tzv. izolační vzdálenost mezi jednotlivými odrůdami a příbuznými druhy zelenin, která se pohybuje od 100-250m, neměli bychom se pokoušet je semenařit. Riskovali bychom, že se nám díky větru a opylovačům zkříží mezi sebou. Min. izolační vzdálenost je možné zkrátit, pokud je mezi dvěma odrůdami nějaký dům, zeď, porosty stromů či keřů nebo bohatý porost květin.

Botanická příbuznost

Spousta kulturních rostlin byly lidmi vyšlechtěny z jednoho botanického druhu. Často se tedy nekříží jen odrůdy mezi sebou, ale i samotné druhy zelenin. Může se nám lehce povést zkřížit spolu cuketu a patizon, ačkoliv se jedná o dvě různé plodiny. Abychom se v tomto botanicky druhovém křížení vyznali, je třeba znát nebo si vyhledat latinské názvy konkrétních plodin, které bychom chtěli semenařit.

Z latinských názvů druhů zelenin vždy vyčteme, jestli se spolu více druhů kříží či nikoliv. Název vždy obsahuje jméno rodové a druhové. Například zelí je latinsky Brassica oleracea var. capitata, první jméno je rod a druhé druh. Právě druhové jméno nám napoví s kterými jinými druhy zelenin se zelí kříží a může tak být jejich pylem opylováno. Zelí se může křížit např. s kedlubnou Brassica oleracea var. gongylodes a brokolicí Brassica oleracea var. italica. V jednom roce tedy na jedné malé zahradě nelze semenařit zelí a kedlubnu zároveň.

Tabulka zobrazující botanické zařazení zelenin, které se mezi sebou kříží.

Při semenaření musíme být tedy obezřetní nejen na to co zrovna vykvete na sousední zahradě, ale také na to co se pěstuje na poli nedaleko. Navíc se některé kulturní plodiny kříží i se svými planými příbuznými. Nejtypičtějším příkladem je mrkev, která se kříží s hojným mrkvousem, neboli planou mrkví, která běžně roste na loukách. Pár rostlinek za plotem u cesty, tak může zhatit vaší dvouroční práci, protože mrkev je dvouletka a semena vytváří až druhý rok. Nehledě na to, že výsledek snažení se dozvíme nejdříve třetí rok po vysetí.

Závěr

Nejjednodušší je semenařit jednoleté samosprašné zeleniny jako jsou saláty nebo rajčata. Naopak semenaření cizosprašných druhů už vyžaduje mnohem více pozornosti a plánování. Jeden rok můžeme třeba semenařit jednu odrůdu červené řepy a druhý rok odrůdu řapíkatého mangoldu. Díky jejich botanické příbuznosti je nelze semenařit na malé zahradě v jednom roce, protože bychom riskovali jejich zkřížení. Dalším úskalím je, že u cizosprašných druhů pěstujeme na semeno vždy co nejvíce rostlin stejné odrůdy. Tím se zachová genetická variabilita. Při opylení vlastním pylem dochází u cizosprašných druhů ke snížení vitality potomků.

Pokud vás semenaření láka, ale potřebujete jasné a srozumitelné návody jak na to, tak si určitě pořiďte můj e-book Průvodce semenařením, kde vás provedu základní teorií a technikami pro pěstovaní kvalitního osiva 36 nejčastěji pěstovaných plodin našich zahrad.

Článek Semenaření samosprašných a cizosprašných druhů: Kapitola druhá se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Vypěstovali jste si svá semínka a chcete si vyzkoušet jak dobře klíčí? Máte semínka s prošlou dobou expirace a je vám líto je vyhodit? Ověřte si klíčivost jakýchkoliv semínek ještě před výsevem naostro. Můžete se tak vyvarovat zklamání z nevyklíčených rostlinek na záhoně. Takové zklamání je velmi frustrující, protože některá semínka klíčí i několik týdnů, vegetační doba rostliny zůstává stejná a čas neúprosně běží.

Klíčivost semínek

Některá semínka zeleniny si udrží svou klíčivost dlouhé roky. U dýní, cuket, melounů a okurek to může být až 10 let. Košťáloviny, ředkvičky, řepa, hrách, rajčata a papriky mají klíčivost okolo 5 let. Kratší životnost 2-3 roky mají semínka mrkve, petržele a pastináku. Pouhý 1-2 roky si uchovají klíčivost cibule, pór a pažitka. Prohlídněte si přehlednou tabulku životnosti semen zde. Máte tato semínka víc než rok? Zkuste s nimi test klíčivosti.

Jak sazenice správně předpěstovat se dočtete zde.

Klíčivost semen se odvíjí od správného skladování

Semínka skladujeme dokonale suchá v temnu a chladu, tím jim zaručíme co nejdelší životnost. Uchováváme je v uzavřených skleněných nádobách nebo v pytlících. Pokud již vyschlá semínka zmrazíme, jejich klíčivost se protáhne na dlouhé roky.

Test klíčivosti krok po kroku

1. Na talířek, mělkou misku nebo tác rozprostřeme savou papírovou utěrku, ubrousek nebo buničinu a navlhčíme rozprašovačem.
2. Odebereme si vzorek testovaných semínek. Čím více jich použijeme, tím lépe, výsledek tak bude přesnější. Počet se pohybuje od 10 do 100. Čím menší semínka jsou, tím větší počet volíme. Všechna semínka rovnoměrně rozprostřeme na povrch a znovu navlhčíme rozprašovačem. Větší semena jako hrách nebo fazole je možné zatlačit do vlhkého písku nebo buničiny, aby byla v lepším kontaktu s vodou.
3. Talířek ještě můžeme překrýt potravinovou folii nebo mikrotenovým sáčkem. Na vrch udělejte pár dírek, aby se Vám v misce netvořila plíseň.
4. Vše umístíme do stálé pokojové teploty okolo 18-20 °C. U teplomilné zeleniny teplotu zvýšíme na 20-25°C. Semínka rajčat nebo paprik tak umístíme blíže k topení.
5. Savý papír nebo buničinu udržujeme stále vlhkou, semena kontrolujeme každý den. Nyní máme přibližně 3-14 dní, kdy semínka klíčí. Čas klíčení se odvíjí od druhu rostliny, viz tabulka níže.
6. Když jsou klíčky několik milimetrů dlouhé, provedeme vyhodnocení testu. Pokud vyklíčilo 10 semen z 10, máme 100% úspěšnost a semínka jsou v té nejlepší kondici. Vše nad 75% je velice uspokojivé. Vše okolo 50% je již horší. Taková semínka je možné na výsev použít, ale budeme jich muset vysít více, abychom zabránili prázdným místům na záhoně. Jakmile je klíčivost pod 50%, zvážíme nákup nového osiva.

Tabulka klíčivosti semen zeleniny s optimální teplotou a délkou klíčení

Vytvořila jsem tabulku, kde je vidět doba klíčení semen různých druhů zeleniny. Prosím, berte na vědomí, že optimální teplota je taková teplota, kdy vyklíčí největší procento semen za nejkratší dobu. Pro praktické výsevy je potřebná nižší teplota.

Tabulku s procentuálním vyklíčením semen za vlivu různých teplot najdete zde.

Klíčení zdar!

Článek Klíčivost semínek a test klíčivosti se nejdříve objevil na Blíže k přírode.

Už si přesně nevzpomenu, jak mé semenaření začalo, jestli prvním vysemeněným měsíčkem lékařským nebo nějakým vnuknutím z internetu. Všechna ta semínka, vývoj rostlin a sběr vlastního osiva mě nadchlo. Zrození života mě fascinuje už dávno a malé semínko má v sobě tolik sil, že dokáže vyrůst v majestátní rostlinu. Ve správný moment semínko vyklíčí a v rytmických pohybech rostlina směřuje k reprodukci.

Množení rostlin

Rostliny se množí buď vegetativně, dělením, řízkováním, odnožemi, hlízami, cibulemi a oddenky. Anebo generativně či pohlavně, tedy semeny. Tady nastupuje naše oblast zájmu. Většinu práce ve spojení za nás obvykle obstará vítr nebo opylovači, my nemusíme dělat vůbec nic. Mnohdy ale semenaření vyžaduje pečlivé plánování a pozorování přírodních vlivů. U cizosprašné zeleniny, jako je třeba kukuřice, mrkev a cibule, se před odebráním osiva musíme ujistit, že se rostlina nesprášila s jinou odrůdou. U mrkve to může být například planá mrkev rostoucí na loukách. Abychom příští rok nezaplakali nad úrodou, je třeba obstarat mezi různými odrůdami dostatečnou vzdálenost, která může být až desítky metrů.

Jak začít semenařit

Pro začátek je lepší se zaměřit na bylinky a samosprašnou zeleninu. Běžné zahradní bylinky, jako je měsíček zahradní nebo bazalka, jsou na semenaření velice snadné. Z měsíčku si jen po odkvětu odebereme suchá hnědá semínka. S bazalkou je to malinko složitější, protože vytvořená semínka je potřeba nejprve ze suché rostliny vydrolit. Semenařit samosprašnou zeleninu může být velice uspokojivé. Jestliže rádi pěstujete například různé druhy rajčat, můžete si své sbírky semínek obohatit svými vlastními semínky. V dnešní moderní době je možné vyměňovat osivo přes sociální sítě nebo třeba v semínkovnách, které vznikají na veřejných místech po celé České republice. Jednu můžete založit třeba i vy sami.

Jak semínka uchovávat

Všechna Semínka se uchovávají zásadně vysušená, tak si svou klíčivost mohou zachovat roky. Semínka je tedy potřeba vysušit, stačí je několik dní rozprostřít na papíře, ošatce nebo talířku. Teprve pak je uskladníme v pytlíkách nebo sklenicích. Doma je skladujeme v suchu a temnu, nejlépe na nějakém chladném místě. Pokud chcete, aby si semínka uchovala svou klíčivost na dlouhé roky, můžete je dát zcela vysušená do mrazáku. Svá semínka si vždy nadepište tím, o jaký druh a odrůdu se jedná. Připište i rok, kdy jste semínka vypěstovali.

Proč v dnešní době semenařit?

1. Semenařením ušetříme – semínka nejsou levnou záležitostí a proto můžeme ušetřit značné prostředky, když se nám podaří si svá semínka vypěstovat.
2. Semenařením k větší soběstačnosti – taková krabice vlastních semínek nám může dodávat víru, že jsme schopni překonat světové, potravinové krize. Znalosti, které díky semenaření získáme jsou v dnešní době velice ojedinělé, to je potřeba změnit.
3. Adaptace rostlin na naše podmínky – během několika generací rostlin se můžeme pokusit o jejich přizpůsobení se na naše podmínky, jako jsou nadmořská výška, odolnost vůči nemocem a škůdcům na naší zahradě a v neposlední řadě náš styl zahradničení.
4. Hlubší napojení na rostliny – semenaření vyžaduje pečlivé pozorování a pochopení cyklů rostlin. Mnohdy si ani neuvědomíme, že některou zeleninu sníme ještě dříve, než stačí vykvést a vytvořit semena. Při semenaření pozorováním vybíráme ty nejlepší jedince, ze kterých si semínka uchováme. Můžeme se zaměřit na produkci, chuť, odolnost nebo délku vegetativní doby.
5. Pastva pro opylovače – tím, že necháme některou zeleninu vykvést, přilákáme více opylovačů, pomůžeme s jejich pastvou a vylepšíme biodiverzitu naší zahrádky.
6. Zachráníme staré a lokální odrůdy – takové odrůdy jsou dnes již vzácnost a je potřeba se je snažit udržet. Osivářský trh je dnes silně hybridizovaný, pomalu se vytrácí nehybridní odrůdy, které je možné semenařit. Konvenční zahradníci jsou tak odkázáni na každoroční nákup nového osiva.
7. Semenařením k větší biodiverzitě – dnes a denně zanikají staré odrůdy, které nahradily uniformní hybridní odrůdy produkované velkými osivářskými koncerny. Zelinářská nabídka supermarketu je omezená jen na několik odrůd, které se ve světě pěstují. Ochuzujeme se tak o vzácný genetický materiál, který po staletí šlechtily generace před námi.
8. Vlastní semínka můžeme darovat nebo vyměnit – získáváme tak žádanou komoditu. Každý zahradník bude jistě nadšený darováním neobvyklých odrůd. Ve výměnách můžeme směnit naše semínka za jiná. Na svém instagramu pořádám každoroční lednovou výměnu, kdy si semínka vyměňujeme poštou. Poznávám tak skvělé zahradníky, rozšiřuji si obzory a získávám neobvyklé odrůdy. Semenaření se pro mě stala uspokojující a naplňující činnost.

Přečtěte si druhý díl o semenaření samosprašných a cizosprašných druhů zeleniny. Pokud vás semenaření láká a chtěli byste se zaměřit na semenaření zeleniny a nejčastěji pěstovaných plodin našich zahrad, tak si určitě pořiďte můj e-book Průvodce semenařením.

Článek Úvod do semenaření: Kapitola první se nejdříve objevil na Blíže k přírode.