Množení rostlin

Rostliny se množí buď vegetativně, dělením, řízkováním, odnožemi, hlízami, cibulemi a oddenky. Anebo generativně či pohlavně, tedy semeny. Tady nastupuje naše oblast zájmu. Většinu práce ve spojení za nás obvykle obstará vítr nebo opylovači, my nemusíme dělat vůbec nic. Mnohdy ale semenaření vyžaduje pečlivé plánování a pozorování přírodních vlivů. U cizosprašné zeleniny, jako je třeba kukuřice, mrkev a cibule, se před odebráním osiva musíme ujistit, že se rostlina nesprášila s jinou odrůdou. U mrkve to může být například planá mrkev rostoucí na loukách. Abychom příští rok nezaplakali nad úrodou, je třeba obstarat mezi různými odrůdami dostatečnou vzdálenost, která může být až desítky metrů.

Jak začít semenařit

Pro začátek je lepší se zaměřit na bylinky a samosprašnou zeleninu. Běžné zahradní bylinky, jako je měsíček zahradní nebo bazalka, jsou na semenaření velice snadné. Z měsíčku si jen po odkvětu odebereme suchá hnědá semínka. S bazalkou je to malinko složitější, protože vytvořená semínka je potřeba nejprve ze suché rostliny vydrolit. Semenařit samosprašnou zeleninu může být velice uspokojivé. Jestliže rádi pěstujete například různé druhy rajčat, můžete si své sbírky semínek obohatit svými vlastními semínky. V dnešní moderní době je možné vyměňovat osivo přes sociální sítě nebo třeba v semínkovnách, které vznikají na veřejných místech po celé České republice. Jednu můžete založit třeba i vy sami.

Jak semínka uchovávat

Všechna Semínka se uchovávají zásadně vysušená, tak si svou klíčivost mohou zachovat roky. Semínka je tedy potřeba vysušit, stačí je několik dní rozprostřít na papíře, ošatce nebo talířku. Teprve pak je uskladníme v pytlíkách nebo sklenicích. Doma je skladujeme v suchu a temnu, nejlépe na nějakém chladném místě. Pokud chcete, aby si semínka uchovala svou klíčivost na dlouhé roky, můžete je dát zcela vysušená do mrazáku. Svá semínka si vždy nadepište tím, o jaký druh a odrůdu se jedná. Připište i rok, kdy jste semínka vypěstovali.

Proč v dnešní době semenařit?

1. Semenařením ušetříme – semínka nejsou levnou záležitostí a proto můžeme ušetřit značné prostředky, když se nám podaří si svá semínka vypěstovat.
2. Semenařením k větší soběstačnosti – taková krabice vlastních semínek nám může dodávat víru, že jsme schopni překonat světové, potravinové krize. Znalosti, které díky semenaření získáme jsou v dnešní době velice ojedinělé, to je potřeba změnit.
3. Adaptace rostlin na naše podmínky – během několika generací rostlin se můžeme pokusit o jejich přizpůsobení se na naše podmínky, jako jsou nadmořská výška, odolnost vůči nemocem a škůdcům na naší zahradě a v neposlední řadě náš styl zahradničení.
4. Hlubší napojení na rostliny – semenaření vyžaduje pečlivé pozorování a pochopení cyklů rostlin. Mnohdy si ani neuvědomíme, že některou zeleninu sníme ještě dříve, než stačí vykvést a vytvořit semena. Při semenaření pozorováním vybíráme ty nejlepší jedince, ze kterých si semínka uchováme. Můžeme se zaměřit na produkci, chuť, odolnost nebo délku vegetativní doby.
5. Pastva pro opylovače – tím, že necháme některou zeleninu vykvést, přilákáme více opylovačů, pomůžeme s jejich pastvou a vylepšíme biodiverzitu naší zahrádky.
6. Zachráníme staré a lokální odrůdy – takové odrůdy jsou dnes již vzácnost a je potřeba se je snažit udržet. Osivářský trh je dnes silně hybridizovaný, pomalu se vytrácí nehybridní odrůdy, které je možné semenařit. Konvenční zahradníci jsou tak odkázáni na každoroční nákup nového osiva.
7. Semenařením k větší biodiverzitě – dnes a denně zanikají staré odrůdy, které nahradily uniformní hybridní odrůdy produkované velkými osivářskými koncerny. Zelinářská nabídka supermarketu je omezená jen na několik odrůd, které se ve světě pěstují. Ochuzujeme se tak o vzácný genetický materiál, který po staletí šlechtily generace před námi.
8. Vlastní semínka můžeme darovat nebo vyměnit – získáváme tak žádanou komoditu. Každý zahradník bude jistě nadšený darováním neobvyklých odrůd. Ve výměnách můžeme směnit naše semínka za jiná. Na svém instagramu pořádám každoroční lednovou výměnu, kdy si semínka vyměňujeme poštou. Poznávám tak skvělé zahradníky, rozšiřuji si obzory a získávám neobvyklé odrůdy. Semenaření se pro mě stala uspokojující a naplňující činnost.

Přečtěte si druhý díl o semenaření samosprašných a cizosprašných druhů zeleniny. Pokud vás semenaření láká a chtěli byste se zaměřit na semenaření zeleniny a nejčastěji pěstovaných plodin našich zahrad, tak si určitě pořiďte můj e-book Průvodce semenařením.

Článek Úvod do semenaření: Kapitola první se nejdříve objevil na Blíže k přírode.